aneb o čem se mi snívá, když ještě můžu spát. Ale přiznávám, je to jen pohled drobného živnostníčka, třeba se pletu..
Jel jsem nedávno s Andrejem rozkvetlým řepkovým polem a kochal se tou nádherou z které přecházel zrak.
Tak krásně sjednocenou a vyschlou krajinu jsem už dávno neviděl. Nekochal jsem se pravda dlouho, neboť mírné dušení a slzami zalité oči člověku hned připomenou, že i po čtyřicítce se dá chytit alergie jedna báseň.
"Ale není to krása Fildo? I ty motýle zase budou."
Když se mi na chvilku povedlo přestat se dusit musel jsem přitakat. "Máš recht Andreji.A nikde neřvou žádný otravný ptáci, nebzučí protivnej hmyz. To je klid .Ale motýle zas budou, jednou snad..."
Ze snění nás probudilo náhle drncání a kodrcání našeho výletního kočáru, když přejížděl hromádky mrtvých hrabošů, káňat a čápů .I spousta jiné neužitečné havěti tam bylo, kterou jsem ani neznal. Vzduchem se linul nasládlý pach zdechlin.
Abych prolomil náhlé nepříjemné mlčení změnil jsem téma. "Tak ta Šichtařová, představ si má celý ty roky pravdu, ekonomika už nám zpomaluje.Řítíme se do dlouhé černé noci Andreji. " "Neboj, bude líp." rozesmál se po Jánošíkovsku můj příjemný společník. "Mě tedy určitě!". Smál se, až se za břicho popadal. "Neporoste cena práce, dotace budou, konkurence tu už skoro nemám.... I ty motýle budou.", nedal si pokoj a stále se vracel k oblíbenému tématu....
Pak jsem se naštěstí probudil.
No nemyslím si, že nám bude líp až to období veselé konjuktury z posledních let skončí.
A nemyslím si, že největším hrobem budou prožrané rozpočty tučných let, za které si můj společník ze snů kupoval hlasy voličů.
Myslím si, že u nás je obrovská masa lidí nucena žít v zaměstnaneckých poměrech, protože jim stát doslova brání živit se samostatně vlastní prací.
Zkuste třeba doma napéci sušenky a dezerty na oficiální prodej. Bez obrovské investice to nejde.
Pořiďte si na vsi kravku, nebo kozu a vyrábějte na prodej sýr, kolik do toho budete muset nasypat.
Každý na ty startovní investice nemá a k tomu se dohled na "óesvéčka" neustále zvyšuje. Mám dojem, že brzy budu podávat hlášení i o tom kolik čeho jsem snědl k obědu a prokazovat, kde jsem na to vzal.
Tak si říkám pane premiére, až vjedeme do toho temného tunelu.... Aby nám ti drobní živnostníčci nescházeli.
Ale přiznávám, je to jen pohled jednoho z nich, třeba se pletu....
Díky a ahoj Filip.
