Malý příběh o velkém citu co přichází znenadání. Když nemůžu ublížit, alespoň zasmradím... Jistě taky znáte podobné....
V úterý se mi stala taková věc o kterou se musím podělit. Měl jsem v Plzni na náměstí dvě schůzky. Jak jinak v kavárně. Tam se bezvadně debatuje o kultuře , a následně se tam dá probrat i dost věcí s potenciálním klientem. Kávička, domácí limča a jde to jedna báseň. Mezi schůzkami jsem se ale přesunul z jedné části kavárny do druhé, kde se mi líp sedí. "Filipéééé.... " Ozval se z rohu nakřáplý hlas. Koukám, Alča... Starší paní, s kterou jsem se párkrát potkal na gastrronomických akcích . Nebo jen tak ve městě , a protože se ke mě vždy hlásila , několikrát jsem s ní i pošprechtil. Loni, ale z nějakého důvodu navštěvovala sociální sítě podniku v kterém jsem pomáhal kamarádovi a zaplavovala komentáře spoustou nesmyslých dehonestančních hejtů. Po několika dotazech proč to dělá, nezbylo, než ji bloknout. Popravdě jsem myslel, že už ji nkidy neuvidím... "To sem já.... Depa vaříš.... Ty nemáš čas... ? " Hejkala tam na mě až se ostatním hostům sráželo ve sklenicích mléko na latéčku. Omluvil jsem se, že nemám čas a šel si sednout do druhého rohu.
Netrvalo dlouho, přišel mi klient. Alču taky přestalo bavit pokřikovat na mě přes celou místnost, dopila a zaplatila. Místo ke vchodu však zamířila ke mě. "Super, přesně tohle jsem potřeboval....! "
" A Filipe.... Už jste prodali s Rydrychem ten Přístav ? " Zeptala se poměrně slušně a mě najednou docvaklo, oč tu běží. Její nadávky na sociálních sítích se pojí přesně s dobou kdy majitelé prodávali restauraci s celým objektem, kde jsme před lety s kámošem pracovali.... Za cenu řádově v desítkách mega. S kterými samozřejmě ani jeden z nás nemá nic společné... To stará dobrá závist udělala z hodné babči strašnou hydru s nenávistným slintem v prostoru...
No a takhle nějak si tu žijem. V té naší Roklince. Naštěstí ne všichni.
