2.února 1943 pod velením generála von Strikera kapitulovala poslední oficiálních část německých jednotek ve Stalingradu a následovala maršála Pauluse do zajetí.
Tisíce rozptýlených vojáků v rozvalinách pak kladla odpor až do počátku března.
Skončila jedna z největších bitev druhé světové války.Bitva o níž toho bylo napsáno a natočeno tolik...
A přesto bolest a utrpení nelze přenášet na papír knih, filmový kotouč, ani digitální stopu...
Píše se často o tragedii 6. armády. Ale slovo tragédie bych použil spíš u obrovského počtu civilních obětí.
U šesté armády je tragédií již fakt, že se tolik mužů nechalo zneužít....
Někdy se v utrpení nedá najít smysl.
V utrpení jak civilistů, tak vojáků ve Stalingradském kotli můžeme v nějaký doufat.
Od této porážky směřoval osud nacistických vojsk k bitvě u Kurska a pak už jen od porážky k porážce.
Bez Stalingadu nedošlo by k takovému zvratu na východní frontě, a i osud bojů na ostatních frontách vyvíjel by se jinak.
Je to útěcha pro osudy lidí a rodin rozfoukaných do oblastí rozsáhlejších, než step kolem Volhy?
Snad...
Nezbývá než si vzpomenout a připomenout...
Nic nového už nelze napsat, snad budou pro někoho nové vzpomínky pamětnice, i s vylíčením jejího dalšího osudu po klikatých cestách dvacátého století...
https://video.aktualne.cz/pametnice-o-bombardovani-stalingradu-nebe-se-zbarvilo-do-cer/r~ce3bb45aea2811e698c20025900fea04/
https://www.denik.cz/z_domova/elvira-ptakova-filipovicova-chtela-jsem-budovat-komunismus-byla-jsem-pitoma-20181231.html
Díky za přečtení Filip.
