slzy zaschnou a potoky krve vpije zem. Jim už je to jedno, ale my se o nich pořád ještě dokážeme zhádat, ač v jejich botách nikdo z nás nechodil.
Svatá válka
Jedním z mýtů, kterými je opředena účast vojáků národů SSSR v druhoválečném konfliktu je holý fakt, že drtivá většina padlých vojáků ( o civilistech nemluvě) se rekrutovala z řad bolševiků. Naopak, jednalo se o jejich oběti. Mistrovským kouskem propagandy režimu, který pronásledoval jakékoli náboženské cítění, bořil kostely, ničil ikony a věřící hubil po statisích je trik, kterým je jako mávnutím kouzelného proutku dokázal dostat na svou stranu.
"Spolu s oficiální ideologickou propagandou církev pomáhá mobilizovat věřících do boje s nepřítelem, a to i poskytováním přiměřené materiální pomoci frontě a obyvatelstvu okupovaných a neobsazených území. Její mezinárodní aktivity pomáhají obyvatelům země poskytovat morální a materiální podporu ze strany náboženských organizací v zahraničí.
V počátečním období války, skrze partyzánské podzemní jednotky, kněží dostali sdělení od biskupa Sergeje „Věrným dětem ruské pravoslavné církve“, v němž byla slíbena pomoc partyzánům. Kromě toho církev poskytovala materiální pomoc armádě prostřednictvím sbírek předmětů pro potřeby fronty, peněz a drahokamů."
V kontextu toho jakých zvěrstev se na dobytých území dopouštěly nejen jednotky SS, ale jak se později ukázalo i jednotky Wermachtu se vlastenecké cítění prostých lidí dokázalo vybičovat natolik, že v kombinaci s dalšími faktory nemohlo vše skončit jinak, než porážkou Německa a jeho spojenců.
Nejvyšší symbolikou je pak zmíněná Svatá válka, propagandistická píseň Alexandrovců. Ve mě osobně vzbuzuje spíš odpor, nicméně projekt, který dokázal oběti krvavého Stalinistického režimu přimět pro něj umřít je svým způsobem mrazivě fascinující.
Zrádci a spravedlnost
Momentálně téma Vlasovců rezonuje naší společností. Někdo jim přeje osud dobytčat osudem určených na porážku, někdo v nich skoro vidí hrdiny protikomunistického odboje. Za mě jsou to regulérní oběti války. Zneužité, jako kdokoli jiný. A jistě, řada z nich je spojená se spoustou zločinů proti lidskosti třeba v Polsku. Nejprve je zradil vlastní režim, pak mohli zradit oni jej a nakonec, stejně jako podobným osudem stižené vojáky Ukrajinské povstalecké armády, nebo Lesní bratry z Pobaltí je zradil i "západ". Západ který v nich dlouho živil naději na svržení komunistů. Díky tomu zbraně neutichnou ani dávno po válce a trpké ovoce nenávisti sklízí řada regionů bývalého SSSR dodnes. U nás řešíme Vlasovce, kteří na sklonku války zasáhli významně do bojů o Prahu, nicméně válka jako taková už byla rozhodnutá. Co se u nás moc neřeší je účast vojáků Rumunských jednotek. V těžkých bojích jich na území Československa padlo přes 33 000. Dneska je módou se posmívat Rumunským dělníkům. Nepamatujeme... Měřeno optikou Vlasovců, jsou Rumuni hrdinové, nebo zrádci? Do poslední fáze války spojenci Němců, po změně režimu se přidali k vítězícím mocnostem.Možná jsou to všechno zbytečné otázky. Smiřme se s tím, že spravedlnost pro všechny krom zmíněné smrti prostě neexistuje.
Vítězové a poražení
Matky pláčou pro své syny všude stejně.
V článku je použita citace z Bakalářské práce Alexandra Semina, Evangelická Teologická Katedra UK.
Díky a ahoj Filip.
