Také o dršťkách knížete Schwarzenberga a několik dalších zajímavostí okolo vaření pro nejrůznější hrdiny.
Začal bych prezidenty, tedy vařením pro ně, neboť kdo nenapíše v posledních dnech na blogu slovo prezident, jako by nežil. Pro toho, pro kterého bych vařil nejraději, se mi to bohužel nikdy nepoštěstilo, tak jen pár technických věcí kolem. Zaujal mě minulý pátek "ňaderný útok" (tento výraz jsem si vypůjčil od Davida Vlka, snad mu to nevadí) na prezidenta Zemana. Tedy spíš, než útok sám, mě zaujalo, jak k němu mohlo dojít. Kdyby na něj, nebo jakéhokoli jiného prezidenta, chtěl zaútočit nějaký proradný kuchař třeba zmrzlinovou bombou, měl by to mnohem těžší. Mezi kuchaře, na rozdíl od novinářů, žádné neprověřené osoby kancelář prezidenta a ochranka očividně nepouštěla. Krom schvalování menu a věcí s ním souvisejících jsou samosebou lustrovány i prostory a veškeré osoby, které se na vaření budou podílet, dlouho dopředu. Tady by si Andželina neškrtla.
No a pár postřehů o tom, pro koho jsem vařil a skutečně si toho vážil. Výčet herců, zpěváků, lékařů a politiků by nezúčastněné jistě nudil, tak tři nej, kterých si sám považuji a proč.
Začnu takovým NEJ s podmínkou. Před pár lety se mi povedlo vařit pro americké veterány při příležitosti oslav osvobození. Bylo jich sedm, nikdy už se v té sestavě nesejdou, bohužel dostávají povoláky jinam - takové, co nejdou odmítnout. A jeden jako druhý splňoval podstatu slova pašák. Proč ta podmínka? Protože na těch sedm hrdinů se krmilo přes sto dalších přílepků z radnice i s příbuzenstvem z desátého kolena. Samosebou ne za své. To je taková kaňka na všem.
Za další NEJ považuji, jako velký fotbalový fanda, že během prvních dvou let jeho fantastického působení v Plzni jsem mnohokrát vařil pro hlavního spoluautora zdejšího zázraku - Pavla Vrbu. A fakt, že podnik, kde jsem působil, pak označil za jeden z důvodů, proč u nás rychle zdomácněl, byl takovou třešínkou na dortu. Jedinou humornou skvrnou na tomto faktu je, jak mi nedávno potvrdil Pavel Horváth, že kvůli tomu, jak u nás často sedávali pánové Vrba se Šádkem, proslavené utužování party hráčů samotných muselo probíhat jinde.
Bylo by to na delší povídání, proč je pro své morálněvolní vlastnosti Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas, kníže ze Schwarzenbergu, pro mne jedním z největších žijících Čechů vůbec. Hodně o něm vypovídá i to, že při příležitosti jednoho výjezdního zasedání si celý doprovod dopřával bifteky, zatímco on, podle názvu možná obyčejnější, ale kulinářsky mnohem zajímavější dršťky restované na pivu.
Tak nějak nejenom na talíři bych přál nám všem co nejvíc dobrodružství v pravém slova smyslu, on i ten sebelepší biftek se časem přejí a začne působit fádně.
