v Borských serpentinách... Jinak to ale u nás bylo celkem fajn. Zkrátka tráva zelenější a tak podobně... Vždyť to znáte :)
I tenkrát to byl den jako malovanej. Léto už klepalo na dveře... Na ty naše nikdo neklepal. Táta měl klíče. Když se usadil a zapálili jsme si .... Spustil... "Včera policajti na Borech popravili Jandu...".
Nejdřív jsem si pomyslel, že Olympicu bude škoda... Pak mi ale došlo o kom je řeč . Jenže mě to bylo tak nějak fuk. Žil jsem v úplně jiným světě. Dneska by mě hrozně zajímalo, jak na takovou věc přišel. Bylo to dávno předtím, než se vůbec veřejnost doslechla o jménu Kájínek...
V Plzni se zkrátka celou tu dobu, kdy nejslavnější odsouzený vrah našich dějin seděl za katrem ..... Šuškalo, že je sice grázl... Ale v tomhle nejede. Kde k tomu druhý den po střelbě přišel náš táta už se nezeptám. Skoro dvacet let už se ho bohužel nezeptám na nic ...
A co jsem to měl tenkrát za starosti ? Jaká byla Plzeň rannejch devadesátek očima mladých ?
Tak za prvý duněla muzikou.... Sály Svazáčku, nebo třeba Svornosti... To už dávno vzal čas. Divadlo Pod Lampou kde fungovala alternativnější scéna žije pořád.
Ano vážení.V pravo co stojí ten divnej...To jsem já. Rok přesně neřeknu snad 94...93... Na dnes již neexistující Svornosti. Mezi bratry pak stojí Allen West. Budoucí kriminálník, ale tehdy kytarista slavných Obituary a Six Feet Under...
Stejně jako Plzeň, ani já už takhle nevypadám :D
To dunění mám ještě spojený s osobou Jirky Kubíka zvanýho Ozzyho. Legenda. Kluk , kterej nás za tou milovanou hudbou vozil po celý Evropě. Taky vozil kapely do Plzně . Bez něj by to nebylo ono. Vůbec. Dneska už tady bohužel není... Jistý ale je, že dokud žijeme neumřel ani on... Na to k nám až moc patří...
Plzeň fandila sportu. Tou dobou to ale nebyl fotbal. Na cesty mezi první a druhou ligou nás chodila jenom hrstka. Hokej táhnul. Nejvíc si vzpomínám na poletující vlasy Petra Kořínka ( Oblíbený útočník), nebo hořící stadion po oslavách postupu do federálního finále... Taky jak nás v tom finále sejmul Baron Pálfy...
Dá se říct, že ta doba byla jeden velkej mejdan. Hodně se pilo . Po Plzni se pohybovalo několik známých postaviček německých pobíračů penze, kteří si tu žili jako králové. Jeden z nich při ochraně prostitutky před Elektrou ( Diskotéka) skočil přímo pod jedoucí auto a vzal to z toho mejdla rovnou do Nebe.. ( Snad).
Nebylo to ale jenom o chlastu. Já strávil skoro pět let pracovně v jedné z nejstarších místních pivnic /restaurací u Žumbery a to složení štamgastů bylo fascinující... Umělci, lékaři, právnící... pobudové... Všichni rovni. Ideál všech rovnostářských revolucí v praxi. A dokázal to správně vychlazenej žejdlík...
Člověk si takhle zavzpomíná a najednou si skoro na všechno může sáhnout... I na tu náladu euforie z něčeho co bylo pro většinu z nás ( Mimo hrstky pamětníků.) úplně nové. Říkalo se tomu Svoboda. Tenkrát nás ještě netrápilo, že ji provází i povinnosti. Dneska by možná bylo dobrý si na ten prostej fakt vzpomenout.
