Přijde vám taky normální zříkat se veřejně rodičů? Na facebooku? Kvůli politice? Pavka by byl určitě spokojenej....
Dneska jsem na jedné diskuzi četl, že jistá paní se zřekla svých rodičů. Vyznávají špatné politické názory a zatvrzele na nich trvají.Dokonce, jestli jsem to pochopil správně, za ty její se jí posmívají. Sorry jako, ale tady už někomu skutečně hráblo.
Čítával jsem o režimech nutících děti vydávat své rodiče do kriminálů, nebo katu. Nikdy by mě ale nenapadlo, že doba Pavky Morozova se ještě může vrátit. Na počátku 21. století. V České republice.
Ale to jsme my. Potřebujeme zkrátka pořád něco extra.
Pravda je, že generační střety provázejí lidstvo celou historií. Pravda je, že za posledních sto let jich tu byla spousta. Můj děda byl tři dny drženej pod samopalem aby vstoupil do družstva. Nebyl to žádnej velkostatkář a kulak. Obyčejnej domkař, co měl rád ten svůj kus hroudy. Po pár letech on a dva kamarádi z družstva vystoupí. Nedostanou zpátky ani pořádnou půdu, ani pořádnej dobytek. V kombinaci s velkejma odvodama to neznamená nic jinýho než velkou bídu a hlad. Možná i proti tý tvrdohlavosti a stále ze všech stran odsuzovanýmu zpátečnictví vstupuje nejmladší z jeho šesti dětí do strany. Z přesvědčení, že svět má bejt lepší. Je to můj táta. Svět se rozhodně lepším nestal. Možná i proto si nechávám narůst dlouhý vlasy a čtu zakázaný autory. Chtěl bych lepší svět. Nemusím ale nic vybojovávat. Dokazovat. Ještě v době mýho mládí se to sesype jako domeček z karet. Někdy to nebyla idyla.Nikdy ale nikoho z nás navzájem nenapadlo se toho druhýho nebo třetího zříct.
A co generace předtím? První a druhá Velká válka. Navíc rodina žila v sudetech. Čím si prošla generace za generací? A šlo to bez zříkání se.
Tak přestaňte blbnout. Máme se strašně fajn. A neválčíme. Jenom volíme prezidenta.
