myšlenky za hranou chápání mě straší někdy ve snech. Tak jsem se rozhodl dneska trošku vypovídat. Díky každé vrbě, která se zastaví.
Někdy, ale opravdu jen někdy za dlouhých nocí, kdy člověk nemůže usnout a převaluje se v posteli jako ta nekonečná vlna na obzoru která vás ne a ne pohltit a smáčet tou slanou vůní. Ale opravdu jen někdy... propadne se člověk do lehce depresivního stavu, že líp už bylo. Kdo mě zná, dal by většinou poslední peníz do hry v sázce na to, že jsem optimista. Klidně i probuzenej o půlnoci, uprostřed lesa kde lítaj třísky, nebo s rozbitým nosem, kterej jsem zase strkal někam, kam jsem neměl...
Zkrátka jsou takový momenty v životě lidským, že se myšlenkám na svět, co není úplně v pořádku nedokážete vyhnout...
Moderátoři ( nejen televizních) pořadů a jejich hosté
Tohle déjá vu se dostavuje pravidelně, když zapnu tu kouzelnou krabičku ( popravdě, už dávno je to spíš placka) a omylem se podívám na jakýkoli pořad, kde se debatuje. Je úplně jedno o čem, kdo a s kým. Motá li se debata kolem politiky i bez dresů poznáme, ke kterému družstvu patří moderátor, ke kterému který diskutující a živě si dovedeme představit i kdo to na dálku soudcuje, případně podle stylu hry odhalíme anonymního nehrajícího trenéra. Hlavní je i ve chvíli kdy melu ukrutné blbosti nepustit se svého dresu. Pokud je úplně mimo protihráč, nesnažit se ho přesvědčit, ale je třeba se vysmát jeho babičce, že má falešné zuby. Nejhorší na tom je, že sám už věcnému vedení debat nějakou chvíli nevěřím..., respektive nevěřím, že se tak lze dobrat nějakého kloudného výsledku.
Samostatnou disciplínou jsou pak témata nepolitická a osvětová. Jak bude taková debata vypadat při tomto vývoji za pár let ? Budeme se nejspíš dozvídat takové dramatické informace jako třeba : Je neustále potřeba střídat nádech s výdechem. Večer nastává apokalyptická akce a denní světlo střídá tma. Máš li u nosu nudli, vysmrkej se. Nebude li pršet nezmoknem. Vše podbarvuje dramatická hudba a ustaraně empatický výraz moderátora polykajícího měsíc mrtvou žížalu.
Podobným směrem se ubírá i televizní reklama.
Nejsem marketingový odborník, to předesílám. Přijde mi však, že ubývá skutečně vtipných kampaní a jsou nahrazovány prvoplánovými blby. Je jedno, je li tím blbem zlý bankéř, nechápavý herec, nebo herečka. Z jednoho extrému, kdy nás reklama vzývala ke smrti na rakovinu plic po vzoru mužných Marlboro manů, či na nějakou pěknou pohlavní chorobu v náruči svůdných a slibujících sex bomb nás nyní podprahově táhne k umření na pitomost. No hurá, nenadřeme se při krocení divokých koní, ani při sexu, stačí jen tupě zírat a něco slintnout.
Sexuální obtěžování devadesátiletým maniakem jako důsledek
Následně se nám (nejen zde na blogu) rozproudí debata... no, přečtěte si.
https://michalpohanka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=751918
https://horner.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=751946
Me too kampaně byla v podstatě asi dobrá myšlenka. Ale jako obvykle, když se dobré myšlenky ujmou lidé, dopadlo to blbě. Vůbec nechci zpochybňovat odpornost násilí vůči ženám, kde máme pořád jako společnost pěknej kus másla na hlavě. Ale je li výsledkem vlna neprokázaných obvinění, kde hlavním hnacím motorem je vyždímat peníze z vlivných producentů a šéfů nejrůznějšího druhu, asi to není přesně to co jsme chtěli. Myslím, že skutečnému násilí, odehrávajícímu se zdí zdánlivě klidných domovů nikdo tipec neutnul, ani se k tomu nepřiblížil. Stejně tak smutným výsledkem, je diskutovaný případ. Ve společnosti nepokřivených zrdcadel by totiž bylo nejen běžné, že k sexuálním atakům žen takovým způsobem nedochází, ale stejně tak běžné by bylo, že s takovým dědulou pokud by to skutečně zkusil, by ta žena byla sakra rychle hotová. Jenže v našem případě ne. Můžeme se jen domýšlet kam zmizel poslední zbytek zdravého reflexu vštěpovaného nejen ženám, ale i mužům v tisíciletém boji o život. Úplně zcestný mi pak přijde argument, že je třeba pozitivní diskriminace žen, jelikož jim bylo ještě před sto lety upíráno volební právo. Třeba v Austrálii jste si před sto lety mohl kdo chtěl beztrestně odstřelit svého domorodce. Snad nikoho nenapadne, že by se tohle svinstvo mohlo dnes "vyrovnávat" tím, že si kdo bude chtít, picne svého bělocha.
A to je tak asi všechno, co jsem dneska chtěl říct.
Díky a ahoj Filip.
