Psal jsem o tom, jak jsem sekl s cigaretou.Ale nebyla to jediná závislost, s kterou jsem bojoval....
Někdy v těchto dnech je to dvaadvacet let kdy jsem prodělal několikaměsíční životní úlet u blikajících mašinek v zšeřelých koutech heren a restauračních zařízení.
Já v mládí dokázal na svůj věk vydělávat hodně peněz.A taky jsem jich dokázal vždycky dost utratit.Ostatně inklinoval jsem k psaní, k muzice.A literáti i muzikanti mohou v četnosti mejdanů (zvlášť v mladém věku) soutěžit. K tomu jsem byl kuchař a z toho vychází, že jsem někde pařil takřka nonstop.Dneska už se jen divím, že to šlo vydržet a netrpět, inu věk člověk nezastaví.
Ale lituji jediných peněz v životě, které jsem utratil.Těch progemblených. Tomu, kdo to nezažil lze jen těžko vyprávět, že do horoucích Pekel se dá snadno dojít i když...
Nejste debil.
Znáte lidi, kteří hře propadli.
Víte, že se majetku zbavují i za zlomek ceny, jen aby to blikalo.
Vidíte utrpení jejich rodin, změny jejich osobností (a rozhodně ne k lepšímu.)
Přesto si jednoho dne jdete brnknout a po týdnu zjistíte, že už nehrajete pro výhru.Už vám nestačí "hodit" pětikilo" a vybrat "litr".Jde spíš o ten pocit hrát.
Najednou zjistíte, že úspory jsou fuč a začínáte dlužit.Ok, to končí legrace, dneska tedy naposledy.V pět ráno se vracíte z herny a víte, že už tam víckrát nevkročíte.V jedenáct se budíte orosený a nervní s jedinou myšlenkou.Kde vzít další prachy?A ta nervozita mizí přesně ve chvíli, kdy se válce začnou točit a obrazovka zabliká.Kolik prohrajete je vám fuk.A v pět ráno víte, že to bylo naposledy...
No, po pár měsících "akce" jsem měl co platit.
Ale nějak jsem to ustál.Z posledních vypůjčených peněz jsem nějaký čas odjel na vesnici "dělat" dřevo, rýpat se v zemi a vůbec dělat nejrůznější činnosti u kterých se člověk utahá a nic na něj nebliká.
Pak jsem se několik let pečlivě vyhýbal pokušení a nikam, kde by cokoli lákalo ke hře nechodil.Svoje jsem si samosebou zaplatil do posledního halíře.Ostatně mám dojem, že právě vědomí nutnosti dluhy platit bylo tím co mě mimo jiné motivovalo.Samo sebou, nechtěl jsem přijít o kamarády, rodinu, styděl jsem se.
Všeobecně se ale domnívám, že nynější trend glorifikovat dlužníky na úkor věřitelů není dobrý.Ani pro samotné dlužníky.Vím to, mohu měřit vlastním případem.
Díky a ahoj Filip.
