Zdaleka ne každému se podaří v žánru umělecké činnosti překročit hranice právě toho daného žánru, který prezentuje.
Nebyl to zrovna kluk z nedělní školy. Ve svých "nejlepších" letech byl sedmkrát zatčen, ale nikdy nestrávil ve vězení víc než noc.
Ze své country škatulky vyčuhoval tak moc, že já nejsem zdaleka jediný z "tvrdých" rockerů, kterého ohromil prožitek vtěsnaný do jeho hlasu. Nebylo to o životě, to byl život sám...
V polovině šedesátých let překonal těžkou drogovou závislost. To samo o sobě se cení. Zvlášť když s díky za tento dar dokážete jeho část vrátit.
Od té doby je čisté, nepokřivené sociální cítění víc než jen součástí jeho "imidž"
Ostatně, dejme mu slovo:
„Divíte se, proč chodím pořád v černém, proč se vyhýbám jasným barvám, proč vyzařuju temný tón? Mám k tomu více důvodů. Nosím ji kvůli chudým a utlačovaným, žijícím v beznadějné chudé části města, i kvůli vězňům... „.
Záznamy koncertu pro vězně zdaleka přesahují hranice populární hudby.
Ale nehraje jen pro vězně doma. V roce 1978 se daří věc zcela nevídaná a zazpívá i vězňům za železnou oponou v Praze.
Prožitek, který nejen na sklonku kariéry, ale i vlastního života dostal do skladeb Trenta Reznora Hurt, či "Depešácké" Personal Jesus může nezasáhnout snad jen naprostého empatického pařeza.
Johnny R. Cash se narodil 26. 2. 1932
