ale jako správný křesťan a vlastenec nemohl jinak.Odměnou, jak už to v dějinách bývá, mu bylo pošpinění jeho jména a cti na dlouhé desítky let.
Vlastně dneska začínám od konce...
27.6. 1945 zemřel ve věznici na Pankráci starý muž, osamělý, nemocný, duševně zlomený.Břemeno, které si před lety nabral, bylo těžší, než by unesl kdokoli z nás mladších a s pevnějším zdravím, než měl on.
Miloval svůj národ a vlast, jedinou odměnou mu v těch časech byl náhrobek beze jména a označení za kolaborantskou svini.
On sám přijal úřad prezidentský v době pro Československo nejtěžší, v době po abdikaci Edvarda Beneše.
"V Háchovi nepřichází vůdce státu, ale strážce právního řádu... A je to jako slavné a dobré znamení." Tak psal V Lidových Novinách dr. Jaroslav Stránský, tak jej v době po Mnichovu vnímala veřejnost.
Nebyl však politikem a dlouho váhal, než se nechal přesvědčit, že má tuto službu svému lidu přijmout.
A doba měla být brzy ještě temnější, noc ze 14. na 15. března 1939, jedna z nejtemnějších nocí našich dějin. Jestli si do té doby mohl o svém dějiném poslání dělat jakoukoli iluzi, tak tato v těch nešťastných hodinách vzala za své.
První roky protektorátu se za nás doslova rval jako lev, intervenoval, zkoušel možné i nemožné.
Dokud mohl spolupracovat s Aloisem Eliášem, v době před jeho zatčením a v době před terorem po atentátu na Heydrycha cítil naději být platným pro vše v co věřil.
Poté zlomen vývojem událostí, věkem a postupující arteriosklerózou rezignoval.Zničeného jej krátce po atentátu nacisté použijí pro svou propagandu, rozhlasový projev, účast na demonstraci loajality Čechů k Říši... Velice brzy se ale dostane do takového tělesného i duševního stavu, že se pro ně stává nezajímavý a nepoužitelný.
13.5. 1945 je na zámku v Lánech zatčen. V té době již dávno mimo vnímání reality.
Zítra si připomene výročí smrti Emila Háchy, Prezidenta nejvyššího správního soudu ČSR, prezidenta Československa a Státního prezidenta protektorátu Čechy a Morava.
Díky a ahoj Filip.
