A není to jen tak nějaký nesmyslný požadavek, vystřelený ze slepé nenávisti k určité skupině lidí.Ba ne.Je to chladná úvaha člověka znalého věci...
Ano, množení kuchařů bych zcela jednoznačně zakázal.Jako rodičové a lidé vůbec jsou sortou zcela bezcennou.Vyměnit pleny se stejně nikdy nenaučí a stejně tak se nenaučí jakémukoli pravidelnému kontaktu nejen s dětmi, ale s lidmi vůbec. Jak uvařit na medium morkovou kost, kolikrát je třeba spařit jáhly a jak se čistí consome, to by jim šlo.
Jejich životní rytmus nemá se životem člověka ale jinak vůbec nic společného.Kuchař se probouzí zcela zdemolován, rozlámán a v prvních chvílích nepoužitelný k čemukoli.A je úplně fuk, jestli je právě poledne, nebo pátá hodina ranní.Co je ale naprosto zázračné, že po šestnácti hodinách zápřahu v horku, páře a stresu odchází tento divný živočich napumpován životní energií a stává se hvězdou nejrůznějších párty.
V kalbách je tato skupina vyvrhelů lidské společnosti takřka neporazitelná.Konkurovat ji mohou snad jen barmani a servírky, což jsou vlastně jediní skuteční (ač někdy vzdálení) příbuzní, které máme.A když kalit, tak v touze po zařazení ke slušné společnosti do rána bílého.Nejsme přece zločinci a nebudeme se plížit temnou nocí podél zdí do našich kutlochů.Do kutlochů, kde upadneme do stádia někde mezi hybernací a kómatem, z kterého se zase zničení pokusíme postavit zpátky na nohy a pak tradá zase zpátky do bludného kruhu...
Občas se nám omylem něco zadaří a vytvoříme věci, které zpříjemní vaše životy.Ale je to krása pomíjivá.Pomíjivá tak rychle, že naši bědnou existenci vůbec nemůže omluvit.Jsme prostě zbytečnější než slepé střevo a někdy taky tak bolíme.
No řekněte, co s námi?
Díky a ahoj Filip
p.s. blog doplním několika pracemi našich studentů. Ti chudáci ještě netuší...a takhle trénují na soutěže..
