šťastný to kraj, kterým hýbou aféry typu vyznamenání Michala Davida, nebo jedna Mamba na útěku.Starosti přeci vypadají úplně jinak.
Tak přiznám se, že jsem se původně do metálové pasti rovněž chytil a kroutil očima.
Dozajista je u nás v nejstarších generacích řada adeptů na Státní vyznamenání České republiky, zvlášť v roce "osmičkových výročí".Jenže koho vyznamenat a koho ne, to je taková nejistá disciplína jako krasobruslení. Politika a jistý díl osobní zaujatosti v tom vždycky budou hrát roli.
Jasně, pro mě "metalistu" byl v době puberty Michal David jakýmsi úhlavním nepřítelem a jeho kolovrátkům jsem nepřišel na chuť dodnes. O jejich úrovni z hlediska umění mám taky jasno. Ale pravdou je, že mnoha zcela normálních lidí kolem dělala jeho produkce dobrou náladu celá ta desetiletí. Takže na jeho vyznamenání asi není nic co bych nepřežil.
K poznámkám o kolaboraci s režimem.Mimo disidentů viděno touto optikou s ním kolaboroval každý.Což je téma na obsáhlou studii, v zkratkovitém útvaru blogu se o to pokoušet nebudu.
Krom voleb a Michala Davida cloumala virtuálem ještě Mamba zelená. Z pohledu laika taková přerostlá tkanička, ale smrtelně jedovatá. A v "její kauze" se předvedla ta lepší část, která v nás dříme. Zhostili jsme se toho s humorem. Třeba já se hodlám zúčastnit předávání Státního vyznamenání pro Mambu zelenou. A tokových fórků běhá po sítích nespočet.
A poučení? Lepší než se rozčilovat u věcí, kde nejde o život, je se zasmát. No a metály... Ať už doma, nebo u zákazníků jsem byl v poslední době několikrát nominován na Řád zlaté vařečky, takže vrcholná spokojenost...
Díky a ahoj Filip.
