aneb pozitivní motivace je vždycky v životě třeba k dosahování nadprůměrných výkonů v jakémkoli oboru.
Vidím to vlastně jako by to bylo dnes. Překvapený výraz pana profesora.Nebojím se říct, že mu tenkrát doslova spadla brada.U studenta dálkaře tohle nečekal.
Při dodělávání maturity byl dějepis jenom v prvním z pěti ročníků.Fungovalo to tak, že jste si do školy došel jednou měsíčně. Víceméně .pro soupis látek, které jste se měl naučit.A o pololetí,nebo koncem roku proběhla ústní a písemná zkouška, která určila váš prospěch, případně neprospěch.
Ke svému údivu jsem tímto způsobem přišel třeba na to, že chemie není sprosté slovo.Byl to kdysi na "základce" můj nejslabší předmět.Jen s přispěním učitelky a díky tomu, že by mi kazila vysvědčení jsem tam s odřenejma zádama koulel hodně ošklivou dvojku.
Já se na základce moc neučil.Vlastně skoro vůbec.Znal jsem co jsem potřeboval z knížek a zbytek pochytil v hodinách.
Proč se odpoledne šrotit, když si člověk mohl číst, chodit na zápas, případně se věnovat hokejbalu (tehdy v plenkách), nebo blbnout jakýmkoli jiným způsobem.
Knížky.... Miloval jsem je a miluju dodnes.Když mi bylo šest let kvůli špatně léčeným příušnicím jsem ohluchl.Dva roky jsem neslyšel skoro vůbec.Ale řeči tištěné v jejich voňavých útrobách jsem rozuměl skvěle.Dva roky jsem si v nich pokecal lépe než v reálném světě.Určitě jsem byl trochu děcko podivín.Ale kupodivu když na to vzpomínám, čím dál se minulost vzdaluje, tím jsou barvy kterými je zalita víc a víc fajn.
Jak jsem měl hodně načteno, tak jsem se prostě neučil.
Což na dálce nešlo.A donutilo mě učebnici chemie přečíst.Najednou se mi vůbec nezdála jedovatá.Naopak, příšerně jednoduchá.Jakoby světýlko jedné znalosti rozsvěcoval žárovičku vedle.A hned to šlo.
Ovšem dějepis.To byla má výstavní disciplína.A nebylo to jenom těma knížkama.
Co může být pro kluka na druhém stupni víc stimulující než krásná, mladá učitelka?
To ještě vůbec netušíte, že žena má i jiné kvality, než pod lehkou blůzkou skrytá krásná ňadra.A nemyslím tím samosebou stejně luxusní zadek...
Dokonce vůbec netušíte, že i ta krásná ňadra mohou být jen klam.
Ale uděláte cokoli aby se k vám přiblížila, pokud možno se k vám i skláněla...
Cokoli.Dokonce i jako zapřísáhlý nepřítel učení se učíte.Můžete se pak hlásit skoro pořád. A čím víc se hlásíte, tím jste jim blíž :)
No a o pár let dál spadne profesorovi brada.Vylosoval jsem si Starověký Řím a po tři čtvrtě hodině nonstop vyprávění jsem byl pořád ještě v souvislostech jeho založení.Prý moje znalosti vysoce převyšují středoškolské učivo.Usmál jsem se a den byl hned nějak lepčejší. Při vzpomínce na svou motivaci.Kdyby tak pan profesor věděl....
Díky a ahoj Filip.
