Nedělám si iluze o tom, že je šance se tohot stavu dožít v horizontu desítek let, ani o tom, že lze k tomuto stavu kohokoli donutit...
Svět posledních týdnů trošku jde mimo moje chápání. Sám jsem si v životě prošel fází, kdy se mi úspěšně dařilo říkat.... Nejsem rasista ale.... Tuto fázi mám dávno zdárně za sebou.
Stejně jsou mi montálně vzdálené i oba póly které se s tématem potýkají. Nevěřím na méněcennost, nebo vícecennost někoho jen podle barvy kůže. Skoro na celém světě je zmíněná barva kůže ovšem zámiinkou k nerovným příležitostem.
Kdo jde do hloubek statistik, jistě ví, že být černý v Americe není stejné jako být bílý. Ale je cestou k opravě tohoto stavu rasismus naruby? Kdo jde do hloubky, ví, že Winston Churchill byl skutečně vůči Indům rasista. Ale každý, kdo se minimálně zajímá ví, že mnohem horší jsou Indové mezi sebou. Jejich kastovní systém rozhodně není ukázkou toho jak dát všem lidským bytostem důstojnost a stejná práva. Stejně tak každý soudný člověk chápe, že co se týče rasismu byl možná Churchill produktem své doby, ovšem byl to právě on, kdo zachránil svět před nacismem. Co dál ? Třeba takhle... Po koloniální a postkoloniální éře v Africe přišlo pronásledování bílých a na některých místech se nebojím říct i genocida bílých farmářů. Narovnává tento stav historické kiřivdy, nebo je jen prohlubuje?
Pokud z kolotoče násilností a křivd někdo prostě nevystoupí jako první, tahle brutální pouťová atrakce neskončí nikdy. Nebude to možné.
Stejné je to i u nás doma. Valná většina z nás odvozuje ze špatných zkušeností se soužitím s romskou menšinou kohokoli s jiným odstínem pleti za problém. A zaklíná se svým, nejsem rasista, ale... Jenže žádná ALE krucinál neexistují, jsou jen začarované kruhy, kdy se problém s každou generací vrací na začátek. O kolik víc se povětšinou již od dětství musí romské děti snažit, aby měli šanci? Dovedeme se vůbec vcítit do toho, jaké to je, nadchnout se pro učení a ztroskotat na tom, že už od třetí třídy mu s ním nikdo doma nepomůže, protože rodiče ani nikdo jiný z rodiny to neumí? Když si k tomu připočteme předsudečné jednání většiny, pak se skutečně s každou novou generací problém vrací na svůj počátek. Pokud se posouvá někam, pak jen velmi pomalu. Léčba není v desítkách neziskovek. Stačilo by jen několik skutečně kvalitních. Své pole působnosti zde určitě v případě vůle může prohloubit i církev. Dobrovolníci, kteří podchytí a nenechají shořet případný talent. Ale nic nepůjde bez vzájemné tolerance a to z obou stran. Navíc, je i řada zcela bílých rodin, kde dochází k podobným koloběhům sociálního vyřazení, kdy generace za generací bloudí v začarovaných kruzích. Takže ta pomoc a práce neziskovek, by se neměla dělit podle barvy pleti. To je ten první krok. Protože dokud budeme říkat můj romský kamarád Radek, a nebude to prostě jen Radek, rasismus nezmizí nikdy. To samé platí i naopak.
Díky a ahoj Filip.
