A bereme si vůbec jakékoli poučení směrem k dnešku? Přijde nám normální, že komunistická strana jejíž viditelní představitelé se běžně hlásí třeba k odkazu Gottwalda ovlivňují nynější vládu?
Je pozdně jarní večer.
Osmý červen.
Ve vzduchu je cítit příchod studené fronty, která má zítra dorazit.
Po osmé hodině se čas zastaví.
Padají rozsudky v procesu se skupinou Milady Horákové.
JUDr. Milada Horáková, JUDr. Oldřich Pecl, Záviš Kalandra a Jan Buchal jsou odsouzeni k trestu smrti.
Umírají 27. téhož měsíce, roku 1950.
Milada Horáková se na šibenici škrtí obzvlášť trýznivým způsobem skoro čtvrthodinu.
Padne i dalších devět dlouhodobých trestů.
Krátce poté následuje řada navazujících politických procesů.
Padne v nich deset trestů smrti.
A skoro pět desítek trestů doživotních.
Urválek, Vieska, Kepák, Havelka a Brožová.
Rudá prokurátorská verbež dychtící po krvi.
(Omluvte tu rétoriku, ale je vlastně jejich vlastní...)
Jaký byl osud těch, kteří vedli v procesu závěrečnou řeč?
Josef Urválek a jeho působení je zvlášť v období Pražského jara 68 vystaven vyšetřování a kritice. Ve svých vlastních očích vždy nevinný zemřel roku 1979.
Sadistický Juraj Vieska je dokonce v roce 1953 kdy rudá hydra požírá sebe samu odsouzen, ale již za dva roky rehabilitován.Umírá roku 1965.
Jediná Ludmila Polednová Brožová nastupuje v roce 2009 šestiletý nepodmíněný trest za tyto justiční vraždy. Po necelých dvou letech ji prezident Klaus z důvodů zdravotních a vysokého věku uděluje milost. Umírá v roce 2015.
Díky za vzpomínku na výročí včerejšího mementa.
A díky rovněž za ty, kterým působení komunistů v nynější politice roluje žaludek.
Skutečně mi to přijde stejné, jako by u našich západních sousedů zasedala v parlamentu NSDAP.
Díky a ahoj Filip.
