Dnešní výročí. O strachu, a ceně, kterou musíme platit, když upíšeme duši Ďáblu. O kolech osudu, ať už na něj věříte, nebo ne...
Narodil jsem se 17.4. 1893.
Jako mladík jsem musel narukovat do monarchistické armády a dal najevo, že se mi to nelíbí.
Když jsem v roce 1915 upadl do Ruského zajetí, bylo to pro mě spíš vysvobozením.
Jsem jedním z těch, kdož stojí za zrodem našich legií tamtéž.
Osud svede dohromady naše cesty s Radolem Gajdou .
Přijde však den, kdy jej zradím a nepřátelství mezi námi přetrvá.
Po válce jsem uznáván jako vojenský teoretik, politicky zastánce Masaryka.
Toho Masaryka, kterému stojím později stráž u rakve.
Vnímám nebezpečí dalšího konfliktu s Německem a nebojím se o něm psát.
Po okupaci zbytku Československa se bojím, že tato má aktivita nebude zapomenuta.
Nebude, ale místo provazu je mi nabídnuta Velkopanská ruka.
Líbám ji tak vřele a mocichtivě, že jsem rázem nepřítelem vlastního národa.
Nevím jestli je mi to úplně jedno, ale mám nové kamarády, Heydricha a Franka.
S tím prvním mě má pojit i podobný osud.
Jsem pro svůj vlastní národ takovou hanbou, že mám být stejně odstraněn .
Všechno je mi ale jedno, neboť my Češi budeme v nové Evropě rozpuštěni jak pár kostek ledu....
No spletl jsem se.
Chci si ale zachránit život, ponížím se natolik, že se doprošuji Gajdy aby mi pomohl vzdát se Američanům.
Není úniku. Jdou si pro mě zhrzení kamarádi z protektorátu, nebo mě čeká lynč a oprátka od vlastních..
Končím svůj život vlastní rukou 5.5. 1945.
Mementem příběhu Emanuela Moravce je cena, za kterou člověk upíše duši Ďáblu.
Měl tři syny.
Jurij ( 1923) bojoval na východní frontě, kde přeběhl ke spojencům. Po válce byl stejně souzen a odsouzen mimořádným lidovým soudem. Jako nadšený kreslíř a zcela apolitický člověk dopadl ze sourozenecké trojice nejlépe. Po odpykání sedmileteného trestu se vystěhoval do západní části Německa.
Igor ( 1920) bojoval v jednotkách SS. Do zajetí Rudé Armády padl v březnu 1945, popraven byl po rozsudku mimořádného lidového soudu o dva roky později.
Pavel (1932) zahynul při spojeneckém náletu na Salcburg, kde se jako člen Hitlerjugend z vůle vlastního otce účastnil letního soustředění v srpnu 1944.
