Po staletích, kdy jsme na bojištích dostávali po tlamě a v lepších případech poraženi umírali hrdinskou smrtí, nastal ten den...
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/konvoj-americke-armady-nepojede-pres-cesko-dalnice-d1.A190621_173113_domaci_niv
Táhlo se to s námi už od Kresčaku, Honza Lucemburskejch tam slepej provedl legendární výpad, aby si zachoval čest, nikoli život... nedej Bože vítězství. Výsledek bitvy byl technické k.o.
Pak se nám krátce dařilo za dalšího Honzy, bratra Žižky, jó, jeho vozovou hradbu až do letoška nikdo nepřekonal.Jenže po jeho smrti to začalo zase celý jít šejdrem...
A přes Bílou horu na staletí upadl náš hrdý národ do náručí Rakouské hydry. Ve finále jsme stáli na bitevních polích otec proti synu, a proti synovci a proti strýci..(u Zborova).A prolévali jsme krev nejen za Rakousko, ale i Uhry.
Zvrhlé mocnářství, vědomo si navíc škodlivosti průmyslové výroby pro životní prostředí, budovalo ji u nás. Zplodinami týraná byla nejen moje rodná Plzeň. A srovnejte to s kýčovitou panenskou krajinou jejich ušetřených Alp.Hrůza co?
Krátký svobodný nádech zmařila další poroba. Jen po šarvátkách byla opuštěna řada našich hraničních opevnění a schramstnul nás strýček Dolfi.
I v tom šedesátém osmém roce nám musela přijít na pomoc vojska hrdinných spojenců, sami jsme s tou pučící svobodou zatočit nedokázali.
Až dnes konečně hurá. Vrazi z Wolstrýtu už se nám tu nebudou promenádovat po dálnicích sem a tam.Bratr Ťok a jeho dědictví konečně překonalo vozovou hradbu.
S radostným pocitem svobody si jdu dát jedno na balkon, a v paprscích zapadajícího slunce si ho budu sakra vychutnávat... až se nad tím zpropadeným západem jednou pro vždy rozprostře tma..
Díky a ahoj Filip.
