Málokdy se mnou zacloumají emoce tak silně jako po dnešním rozkliknutí domácích zpráv. Hazardu s naším osudem zdá se, pořád nebylo dost...
Když Roman Prymula nastoupil do funkce měl jsem radost, že místo uťápnutého (sice pracovitého, ale nedůrazného) Adama Vojtěcha přijde do funkce povahou a jednáním jednoznačně voják.
Adam Vojtěch ostatně měl být ministrem do mírových dob. Měl zdravotnictví zdigitalizovat. Místo toho se octl v šílené situaci. Nemohl obstát ani kdyby chtěl. Nikdy bych nezpochybnil laciným humorem, jeho inteligenci, či pracovitost. Bez souběhu těchto věcí by se nikdy nepropracoval v tak mladém věku až tam, kam se dostal.
Nicméně Roman Prymula měl být tím, kdo zavede ostrá, nekompromisní a často nepopulární opatření na uhašení požáru na palubě zvolna potápějící se lodi. Jeho úkol jsem mu ani chvíli nezáviděl, skoro jsem až obdivoval jeho osobní statečnost. S útoky, často až primitivními na svou osobu musel počítat.
Jenže přišel první šok. Tohle jsou lidé, kteří nás mají přesvědčit o nutnosti bolestivých a omezujících opatření, nebo banda namachrovaných fracků na pískovišti?
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10117034229-168-hodin/220452801101018/video/796131
O čem jiném by pak Roman Prymula uvažovat, než o rezignaci, jestli se potvrdí dnešní zpráva?
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/prymula-koronavirus-poruseni-opatreni-restaurace-covid-cesko.A201023_081018_domaci_pmk
Nikdy jsem nepropadal panice ani zoufalství, i když jsem přesvědčen, že nic pěkného nás v nejbližších měsících nečeká. Ale asi je nejvyšší čas začít panikařit. Ne kvůli nebezpečnému viru. Ale kvůli těm zoufalcům, kteří hazardují s našimi životy a mají z toho očividně srandu.
Můžeme se pak všem, kdož průšvih do kterého se naše zemička vřítila jako utržený vagon zlehčují divit? Často ani ne..
Díky a ahoj Filip.
