Malá Hydeparková úvaha letitého diskutéra a stále poměrně čerstvého blogera na těchto stránkách. Jedná se o pohled zaujatý, jako u každého z nás.
Dva z mých nejoblíbenějších blogerů na těchto stránkách (D.V. a T.V.) hlásí odchod. Je mi to moc líto, víc k tomu nemůžu říct.
Končících blogerů a blogerek jsem na tomto místě zažil skutečně nepočítaně. A jelikož nejsem robot a nikdy jsem nestíhal číst každého, bylo jich jistě mnohem víc.
Pro případné rýpaly, že za dva roky psaní jsem toho moc nezažil podotýkám, že mě sem kdysi dotáhlo psaní Rudy Havlíka a rád jsem tu nakonec pobyl i kvůli mnohým jiným. Ostatně k tomu abych se vrátil k psaní mě v dobrém slova smyslu popostrčil Karel Boháček.
Tento prostor dal řadě z nás šanci oslovit taková kvanta čtenářů, ke kterým by se drtivá většina z nás nikdy nedostala.
A co tedy spojuje končící, nebo ukončené blogery? Není to politická příslušnost, sexuální orientace, barva pleti, státní občanství....
Za mě je to očekávání speciálního zacházení s vlastní osobou. Čehož se z podstaty věci administrace dopustit nesmí. Bylo tomu tak za dob Adama El Chaara a jak to vypadalo?
Je hrozně těžké nechat si tu propagovat knížku jako Kristýna Burgerová, nebo odstraňovat šmahem diskutéry, kteří se snaží ublížit natolik chytře, že je prostě mazat nejde, jak by si přál David.
Nicméně v dnešní době jsou hodnoty položené úplně někde jinde, než v čtenostech našich blogů, nebo jejich karmách. Tak se hlavně všichni držme v reálu. To je to skutečně důležité.
Díky a ahoj Filip.
