Neznám na světě nespokojenější národ negativistů než jme my.Aneb nezávisle závislý pohled na tyto dvě společnosti.
Pohádka o O2 TV.
Dívám se z okna.Nejprve plaše, pak se zorničky v němém údivu rozšiřují.Za oknem překvapivě neběhají superhrdinové, upíři ani Harry Potter.Vážně. Můžete mi věřit, svět je plný reálných živých lidí.Lidí s kterými lze prý i komunikovat ( tedy pokud zrovna nezírají do telefonu.).Dlaně i obličej tisknu na sklo.Na sklo, za kterým v němém defilé korzují maminky s kočárky, čiperní důchodci i roztomilá koťátka.
Že to není možné?
Že se to nemohlo stát?
Ale kdeže....To O2 TV má zase výpadek. A bude li to ještě nějaký čas trvat, možná, ale skutečně jen možná seberu odvahu a půjdu se ven projít.To už jsem dlouho neudělal.A co si tak matně vzpomínám, stromy co nejsou na obrazovce mají takovou pěknou vůni a dokonce i šumí.Tak mi držte palec.
Duševní a jiná cvičení s Českou poštou
Jsme jen banda zrůd a duševních mrzáků.Přitom ještě nikdy toho žádná instituce v dějinách našeho národa neudělala tolik pro neustále vzývané prosté lidi.Pro ten tmel lidského společenství.A ještě nikdy neměřila všem stejně a bez rozdílu. Padni komu padni.Zpovykaný Pražák, stejně jako lašský cyp.A pak že jen smrt je spravedlivá...
Samotné čekání na zásilku a vyhlížení modrého autíčka z okna je duševní cvičení takového rázu, že i meditace indických jogínů jsou proti tomu hadr.A ten moment kdy zjistíte, že vám pošťák stejně dokázal do schránky vpašovat oznámení o vaší nepřítomnosti v době doručení?To je takový trénink sebekontroly za který u psychouše zaplatíte majlant.A Česká pošta ho poskytuje skoro zadarmo.Spolu s bonusem zdravotního špacíru na pobočku, či rychlokurzem opakování nejjadrnějších nadávek co známe.
Takže tady na těch dvou případech je vidět co my jsme to za panárod věčných nespokojenců...
Díky a ahoj Filip.
