To si tak vždycky počátkem zimy sedíte a stýská se vám po jaru, létu... A v tu chvíli s tím můžete bojovat jen dvěma způsoby.
Doma tou dobou pravidelně projíždíme na mapách krásné pláže a zátoky, jak o život plánujeme a rezervujeme místa kam se chceme až tyhle plískanice skončí podívat....
No a pokud jste šéfkuchař, pak si taky můžete naplánovat jakých se příští rok chcete účastnit festivalů a jarmarků. Má to stejný efekt jako to prohlížení tyrkysových zátok a prosluněných pláží. Hned si připadáte, že je vám teplo a ta namrzající fujavice za oknem je jen zlý sen...
Přesně takhle jsem dospěl k nápadu, že na ten festival největší, který se u nás koná vyrazím s hotelovkou, kde jak čtenáři mých blogů vědí tu méně, tu více úspěšně přesvědčuji náš dorost, že gastronomie je krásná.
Pak si celou zimu hrajete s tím, čím návštěvníky na festivalu potěšíte. A pořád ještě jste v pohodě. S dlouhým předstihem měsíců zajišťujete suroviny , zvolna komunikujete s pořadateli a je to klídeček, lážo plážo..
Zlom nastává asi měsíc před akcí.Všechno musí začít dostávat přesné obrysy. Pokud se chcete skutečně dobře prezentovat musíte mít vše rozpitvané do detailu a ještě si musíte vymyslet nejčernější scénáře toho co by se mohlo stát a jak to budete řešit.
Naštěstí na to nejste sám. Tentokrát krom kolegy Bohouše Rydrycha o kterém jsem psal v šékuchařském blogu https://vracovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=710021 nám s logistikou pomáhá Simona Anděl. Simona je tak krásná, že po všelidovém hlasování vám ji na fotkách radši neukážeme. Zbytečně byste nám ji záviděli... Ovšem čtenáři mých blogů nemusí klesat na mysli. Jelikož je to mimo jiné velmi talentovaná zpěvačka a něco spolu chystáme určitě se tu ještě objeví...
No a měl bych přestat cintat pentlí a ukázat jak to tedy letos vlastně bylo...
Mohutné přípravy se rozjíždí dávno před akcí, takhle pečeme brambory. Ano, nezdá se vám to, seno jim dodá nádherné aroma a když je ještě podlijete vínem, nemá to s dobrou solí navrch chybu..
Hlavní hvězda našeho menu. Pastrami je hovězí hrudí, které jsme patnáct dní koupali v kořeněném láku, uvařili a pak z udírny tahali přímo před zraky natěšených návštěvníků..
Tohle není jídlo. To je Jakub. Student, který když zrovna chodí do školy řemeslo fakt umí... A taky je to kapitán našeho soutěžního týmu, K pastrami připravoval celý víkend výbornou křenovou pěnu...
A zatímco co se kuchyně chystá, maká se i na stánku, to je v Bohoušově režii..
A jedno selfíčko s fotografem a manažerem pro ty kdo nečetl starší blogy...
Jo, někdo je zkrátka šéf... já si to ještě musím psát na triko. Zdeněk Pohlreich přišel navštívit studenty kteří k němu jezdí na stáže....
Náš předkrm. Salát s pečenou zeleninou, tykvovým semínkem, šťovíkovou drobenkou a trhaným kuřecím masem. Kombinace sladokyselé a pikantní chuti sklidila takovou chválu, že jsme se skoro styděli... (Kecám, ale byli jsme fakt rádi...)
Na hlavní chod jsme podávali pastrami s křenovou pěnou, chřest grilovaný ve slanině a brambory pečené v seně. Pastrami se ve světě dělá převážně jako náplň do sendvičů a baget, no nebyl bych to já abych si ho neudělal po svém. Chřestu padla taky spousta.
Tak tahle fotka pastrami už hraje v jednom blogu, ale je tak žratelná, že si nemůžu pomoct...
Jako dezert se podával krém z mascarpone a meduňkou, čokoládová hlína a jahodové coulies...
K tomu kelímku, o přírodu se bát nemusíte, celý festival se nesl ve znamení recyklovatelných materiálů, je to bioplast. Jinak jsme používali talířky z cukrové třtiny a dřevěné příbory..
No a na závěr naše hrdinka největší, udírna. Pastrami skončilo, už si uděláme jen svačinu a jedeme domů..
Co dodat?
Jelikož se přesně na dva festivalové dny vyčasilo, byla to opět super akce. V hlasování návštěvníků skončila škola jako druhá z 26 restaurací a na místě sklidila zaslouženou chválu.Se spoustu lidí jsme fajn pokecali o jídle.Někteří studenti zjistili, že umí... někteří se o tom jen ujistili :)
Takže za rok na "freši" zase na shledanou.
Díky a ahoj Filip.
