Dnes jsem se, stejně jako každý pracovní den, dostavil na vlakové nástupiště, abych absolvoval cestu do zaměstnání vlakem. Již více než dvanáct let denně dojíždím 114 km tam a 114 km zpět a pozoruji strmý trend nárůstu mimořádných událostí na trati z důvodu sebevražd, respektive lidí, kteří byli přejeti vlakem. Co je k tomu nutí a jak se jejich zoufalé činy vrací společnosti?
Zatímco jsem až do roku 2012 při svých pravidelných jízdách na jedné trati zaznamenal čtyři zpoždění, jejichž příčinou byli vlakem přejetí lidé, jen v letošním roce jsem jich zaznamenal pět. Na jedné trati a jen při mých pravidelných jízdách. Samozřejmě, že se může jednat o statisticky nedoložitelnou náhodu, statistický průzkum na toto zadání nikdo nedělal, a kdyby ano, zřejmě nebude politicky žádoucí zveřejňovat jeho výsledky.
A tak se nám karmický kruh našich osudů uzavírá. Lidé volí soupeření, boj o majetek, preferují individualismus a osobní schopnosti před odpovědností k celé společnosti, volí pohodlnost, škodlivé potraviny, podporují sexuální úchylky a perverzity a další formy materiálního konzumu. Málokdo z těchto lidí si však uvědomuje, že přílišné materiální zaměření generuje společensky negativní jevy, jako jsou pověstná havlovská "blbá nálada", hádky mezi blízkými, deprese, zoufalství, strach, pocity marnosti, zbytečnosti a zkaženého života, které často končí sebevraždou.
Takovéto sebevraždy pak mají vliv na tisíce cestujících desítek vlakových souprav přímo postižených zpožděním, na jejich desetitisíce kolegů, rodinných příslušníků, přátel a známých, a na statisíce až miliony ostatních, kteří o tom mluví, protože si to přečtou v novinách, nebo se o sebevraždě dozví z televize. Do mozků všech těchto lidí pronikne negativní energie, která následně živí a podporuje zmíněné materiální zaměření. Následkem takto materiálně roztočeného karmického kola osudu je jako bahno nabalená neúcta k lidskému životu v podobě jeho dobrovolného sebepoškozování nezdravým životním stylem, agresivitou, lhaním, nevšímavostí, násilím, válkami nebo sebevraždami.
Lidé ve svých volbách úmyslně i nevědomky volí zlo a vrací se jim zlo. Čím více budou lidé preferovat individualismus a soupeření o majetek, tím více bude přibývat negativních společenských jevů a sebevražd, které jejich životy ovlivní přiživováním negativních energií v podobě následků při zpoždění vlaku, chudoby, zranění a smrti při násilí, teroristických činech, válkách a sebevraždách.
Šťastní lidé pod vlak neskáčou. Zítra, pozítří a možná ještě i za pár let budu stále jezdit pravidelným vlakem po stejné trati a může se stát, že četnost mimořádných událostí na trati s následným zpožděním vlaků již bude natolik neúnosná, že budu nucen, stejně jako mnoho jiných cestujících, kteří denně dojíždějí do zaměstnání vlakem, využít jiný dopravní prostředek a přispějeme tak ke zhoršení životního prostředí a našeho zdraví.
Šťastní lidé neskandují ani neskáčou. Zlo lze nevidět, popírat, tolerovat, podporovat, ale nemá vůbec žádný smysl s ním bojovat, nelze jej přelstít či porazit. Zlo vždy plodí jenom zlo a je jen jediný způsob, jak může zmizet z našich životů. Chovat se a jednat tak, aby se lidé kolem nás cítili přirozeně šťastní. Šťastní lidé nepotřebují lichvářské půjčky, šířit nenávist proti jinému národu, lhát, krást, soupeřit a podvádět. Šťastní lidé nejsou osamocení, agresivní a nenažraní. Nepotřebují brutalitu, sexuální perverzity, vulgaritu, nenávist, násilí a války. Šťastní lidé se netrápí, neničí a neumírají. Šťastní lidé se mají rádi, šťastní lidé žijí doopravdy ...
