Za pár dní skončí předposlední měsíc v roce. Nic tak neobvyklého, děje se to každý rok. Letos je to přesto jiné. Každý listopadový den jsem žila s někým jiným. Dneska s Krakonošem, včera s Armstrongem a jen jeden člověk ví, s kým budu sdílet domácnost zítra. Ondřej je totiž Mobro, což bez překladu znamená, že má koule na to přiznat, že i muži jsou křehcí a mají intimní místa, která je můžou zradit, když jimi budou pouze myslet a nebudou myslet na ně.
Vytvořil si profil na stránkách Movember. Není sám, jen v Čechách je těch profilů skoro 18.000. Je to nadace a nejen formou sociální sítě má za cíl změnit tvář mužského zdraví, a to doslova. Kníry, které si muži nechávají během listopadu s větším či menším úspěchem růst, jsou konverzační pomůcky k tomu mluvit o problémech tam dole, a nemyslím tím v Austrálii.
Od slov k činům.
Kromě toho, že se preventivně nechal vyšetřit na urologii, vybral díky svému profilu za necelý měsíc téměř 17.000 korun na podporu výzkumu a léčby a možná někoho dalšího inspiroval, byť jen k zamyšlení. Na stránkách můžete podrobně prostudovat, na které programy jdou vybrané prostředky. Jedná se o celosvětovou aktivitu, na níž se Česká republika celkem úspěšně podílí už několik let.
Proč je jiný?
Můj kluk má mnohem víc než knír, který, tiše doufám, v neděli shodí. Má nadšení a talent, kterými celý měsíc provází. Na přelomu dne a noci vždy zveřejňuje nový obrázek s knírem. Své fanoušky přispěvatele častuje děkovnými vzkazy a připravil sérii odměn pro ty, kteří si do kapsy sáhli tak, že si zaslouží víc než jen “díky čau”. Signované tisky ilustrací, pexesa a hrnky s portréty kníračů. Hradí je sám, protože veškeré vybrané peníze jdou přímo na konto Movemberu.
Taky pro něj mám odměnu. Přestanu prudit, že nechává zvednuté záchodové prkénko. Tak moc jsem na něj pyšná. (Pro lepší pochopení mé odměny, nesnáším dosednutí na studený porcelán, o estetičnosti nemluvě.)
