Muži jsou pořád z Marsu a ženy jsou zemské Venuše

Partnerské soužití je jako nekonečné seriály. Vysílá se každý den a vždycky, když to člověk nejmíň potřebuje, dojde k nějakému nepochopitelnému zvratu nebo nedorozumění, které se potom řeší ještě několik dalších dílů, rozuměj dnů. U nás doma je o zábavu postaráno i bez televize, na které máme pověšenou mapu světa, protože nemáme anténu ani potřebu nechat se vyrušovat cizími příběhy. Ty naše nám vystačí jako konverzační témata do hospod a pro sociologické výzkumy mezi přáteli, rozuměj přítelkyněmi. Žhavé téma tohoto týdne je ranní vstávání z jedné postele v různý čas. Je jasné, že pokud v jedné malé ložnici zazvoní budík, slyší ho oba nocležníci, ať už patří kterémukoli z nich. Když jsme se seznámili, měli jsme nezávisle na sobě nastavenou stejnou melodii. Považovala jsem to za znamení, že bychom měli být spolu a s klidným srdcem si ji změnila, aby nebyly zmatky. Teď máme každý jinou, diametrálně odlišnou a znamení už v tom nehledám.   

Jsou dny, kdy vstáváme synchronizovaně jako akvabely a přetahujeme se maximálně o konvici s horkou vodou, abychom jeden druhému mohli udělat čaj. Dny, kdy se naše harmonogramy liší, jsou horší, protože na Marsu se hraje na noční klid i po zazvonění budíku, zatímco Venuše od rána touží milovat i spící duše. Ačkoli se snažím ve vší tichosti obléknout, máme šatní skříň v ložnici a zrcadlo v předsíni, takže se několikrát musím vrátit, abych vylepšila odraz, který není vždycky na první dobrou. Navíc mi přijde samozřejmé, že svého marťana před odchodem z bytu políbím, protože vytratit se bez rozloučení sedí víc známostem na jednu noc. Bohužel se v tomhle pohledu na věc naše názory rozcházejí. Ten z Marsu se drží pravidla nechat druhého v klidu vyspat a co nejtišeji se vytratit pryč. Tahle jeho tajná mise Venuši stejně vytáhne z postele, protože jí chybí důkaz lásky. Marťan se diví, protože když spolu dva bydlí, tak je snad jasné, že se mají rádi. Dává to smysl a je to i velmi ohleduplné chování, bohužel Venuše racionálně uvažuje jen v obchodních záležitostech. Proto se pak téma přetřásá ještě v průběhu dopoledne, aby se rozruch mezi planetami utišil a vesmír dál plynul v souladu a pochopení. 

Večer se kluk potká s kamarádem a řekne mu: “Ráno mě zalehne, aby bylo jistý, že mě její budík vzbudil. Pak začne přerovnávat šuplíky, protože ještě vypadám málo vzbuzenej. Když konečně trochu zaberu, tak se připlíží a bafne na mě.” Holka ten stejný večer řekne kamarádce: “Ráno se k němu přitisknu, aby věděl, jak moc ho mám ráda. Pak hledám, co na sebe, abych se mu líbila. Před odchodem se ještě potichu, abych ho nevzbudila, vrátim mu dát pusu a on vyskočí jako čertík z krabičky a vyděsí mě.”