Jedna z nejzkorumpovanějších ekonomik. Nejednotná zahraniční politika, kdy se před zraky zahraničních diplomatů představitelé Česka předhánějí, kdo je větší idiot. Nadprůměrný odpor části politiků vůči poevropštění a ztrátou formálních znaků suverenity a na druhé straně schopnost shodit důvěryhodnost země z těch nejmalichernějších důvodů...ale není to jen zaujatý pohled?
Jak je to ale doopravdy?
Na hlavu politiků se zas snáší vlna kritiky českých ubručenců. Zatímco v naší zemi, trčící z krachující EU jako ostruvek jistoty, vyrůstají nové hypermoderní cyklostezky, útržky středně moderních dálnic či unikátní přechody pro medvědy, český brblal si jen stěžuje na poměry.
Koukněmě se ale pravdě do očí. Má to politik v české kotlině jednoduché? Zatímco česká ekonomika připomíná ojedený vánoční stromeček, je pro každou generaci politiků stále těžší nalézt mezi slámovými ozdobami nějaké zapomenuté cukrátko. No, jak by se asi státničilo Vám, chytráci, když už skoro není kde brát, a rodinné sídlo máte sotva rozestavěné. A to nemluvím o bazénu, podzemní garáži, sauně, jednací místnosti poslance s odstíněním mobilního signálu, panceřové místnosti s věšákem na igelitky s hotovostí, a nástěnce pro vylepení úspěchů naší strany. Reprezentant našeho suverénního státu přece nemůže bydlet v nějaké králikárně!
Den politika je přitom nabitý zodpovědnými povinnostmi. Jen udržet v hlavě, co jsem kde komu slíbil. Můj známý říkával: "Když si blbej, pořiď si zápisník. Já mám hned dva." No jo, ale co když ho pak někdo najde. Mohl by to bez znalosti souvislostí špatně interpretovat a to bych pak rychle dovlčkoval. Co mě štve ale úplně nejvíc je rozhodování, kterému lobbingu podlehnout. Kdyby se aspoň jednotlivé strany dohodly a přinesli hotovost dohromady. Ale jak mám vědět, že když přislíbím pomoc jedné straně za 4 miliony, že mi vzápětí druhá nenabídne za protinávrh 5? Je pak vůbec slušné té první straně peníze vracet? A co když se urazí a příště už za mnou nepřijdou? Mám přece politickou odpovědnost. Ach jo, už z toho začínám mít hlavu v kopru. Ale co, někdo to přece dělat musí.
Pracující potížisté po šichtě u piva hudrují, že si prý si nakrademe stovky milionů. Nic není vzdálenější pravdě. Smutným faktem je, že jen pár křišťálových se svým nezištným jednáním spojeným s následnou investiční genialitou přehouplo přes stovky milionů. My "obyčejní" politici to musíme paběrkovat po jednotkách! Do noci čteme ty kupy stupidních návrhů zákonů a větičku po větičce tam sázíme myšlenky našich lobbistů. A to všechno jen za jednotky! Není divu, že nám takhle k ránu vypadne nějaký ten odstavec, jako s těma kontrolama ohňostrojů.
Flákači v Kolbenkách si vůbec neuvědomují ten tlak! Odstojí si u lisu svých osm hodin a jdou v půl třetí domů s čistou hlavou. Já, jako politik, schůzuju leckdy do večera. A to nemluvím, že se někdy musím táhnout až někam do Itálie, na nějakou pitomou jachtu pro pár drobných.
Už toho mám opravdu dost. Ještě tak maximálně jedno dvě volební období tohuhle státu věnuji a pak s tím praštím a jdu podnikat. Myslím, že jako o vládního poradce o mě zájem bude. Vím toho dost.
A co my "obyčejní občané"
My si maximálně odnesem z práce pár trubek. To jsou přece jen stovky, max. jednotky tisíc. Co to je proti těm nenažraným politikům? Ale "nas mnógo", takže s českou šikovností stihnem bez problémů důstojně dohnat finanční objem rozkradený politiky.
Česko není určitě jedinou zkorumpovanou zemí, sousední Rakousko se také nemusí za nic stydět. Proč se tedy zrovna my blížíme Řeckému modelu? Řecký syndrom spočívá v tom, že množství loupežníků již překročilo množství oloupených kolemjdoucích. Máme k tomu blízko.
Výzva k morálce obyčejným občanům by asi vyzněla planě. Dobrá, tak začnu u sebe. Slibuji, že budu příkladným občanem a vzorem k následování. ....teda hned, co si odvezu z práce ty trámky.....rozumějte, tu pergolu opravdu potřebuju dostavět. :-)
P.S. První osoba v politickém odstavci byla použita pouze k vyšší autentičnosti textu. To říkám jako prevenci před psími exkrementy u svých dveří. :-) Hezký apolitický den přeje kotzour.
