Můj den blbec

Normální duševně stabilní jedinec zvládne zarezervovat ubytování přes internet tak, aby se vešel maximálně do třech katastrof na den. Talentovaní jedinci však nemají problém tento počet hravě překročit.......

Služební cesta na 4 dny. 2 dny Karviná, 2 dny Český Těšín. První destinace proběhla bez mimořádných událostí k spokojenosti mojí i majitelů penzionu. Pak to vypuklo.

"Přeci nebudu jezdit z Karviné do Těšína 18min, ne? Najdu si něco blíž rovnou v Těšíně." Už tahle úvaha stojí za to. Vyměnit vyzkoušený penzion ve výborné dojezdové vzdálenosti kvůli pár minutám spánku navíc si prostě zasloužilo trest. Přišel.

Objednám si přes "Booking" aplikaci nějaký penzionek s dobrými referencemi. Hlavní je vzdálenost. Však on mi něco vyfiltruje. Penzion Czesinski nalezen, dojezd jen pár km, reference skoro 9 hvězd z deseti. Zaplaceno kartou on-line. Polský název mě nerušil, však se tam tak na Těšínsku jmenuje každý druhý.

Překvapení č. 1.: Penzion je na polské straně. To jsem si původně ani nevšiml. Koukal jsem jen na vzdálenost, cenu a fotky. Inu, co nadělám. Zaplacené to už je, na hranice kousek a protože nemám žádné "zlotůvky", tak si na pivko večer zajdu na českou stranu.

Překvapení č. 2: Polská navigace považuje za cesty pro motorová vozidla i štěrkem a balvany vysypané kozí stezky s náklonem pro vojenský transportér. Už po pár minutách jízdy mi bylo jasné, že rychlejší než do Karviné to nebude. Ale vytrvám. Už je to zaplacené. Ozval se ve mě škrob. Kozí stezka se začala nebezpečně lámat a z prudkého kopce se dalo z úhlu zalomení očekávat, že podvozek si možná "odře břicho" o cestu. Jedu rychlostí 10cm/min.....a už to slyším. Zpátečka, opatrně vycouvat a zpět.

Navigace urputně trvala na svém. Je třeba absolvovat kozí stezku. Já trvám taky na svém. Zkusím odbočit na libovolnou jinou cestu (výběr padl na jednu z asfaltových, raději) a nechám navigaci přepočítat trasu. Snadné. Tak třeba tady doprava.

Po 20 minutách projíždění uličkami, kdy dopravní značky s jednosměrkou a navigace neměly vždy stejný názor se mi podařilo dorazit na stejné místo z kterého jsem předtím pracně vycouval. 

Tak teď zkusím třeba tu cestu rovně. Druhý pokus vyšel, už vidím penzion, ale zase k němu vede jednosměrka. Objet dva bloky a trefit uličku z druhé strany byla už hračka a stačilo mi na to opět pouhých 20 minut.

Překvapení č. 3. Když informace uvádějí, že penzion disponuje parkovacími místy, neznamená to nutně, že jsou ony parkovací místa blízko hotelu.

"To pojedete tady rovně, pak doprava, na druhé křižovatce znova doprava a u stopky přejedete další křižovatku a tam to je".....pravila recepční polsky. Teda asi. Zde je nutno poznamenat, že zrovna neoplývám plynulou polštinou a tak jsem zaznamenal jen útržky. První pokus. Druhý pokus. A potřetí. Dáma z recepce už začíná chytat narůžovělou barvu. Sluší jí.

"Mapa", zvolám náhle, "mapa". Recepční v očích zasvítí světélko naděje, vytáhne mapky pro turisty a začne do nich malovat cestu propisovačkou. To už vypadá nadějně. Za mojim autem "na chvilku" zastaveným před hotelem se zapnutými výstražnými světly se mezitím utvořila slušná fronta. Je zajímavé jak libozvučně znějí nadávky v polštině. Hezký jazyk.

Překvapení č. 4. Parkoviště funguje jen od 7-17 a pak se zamyká. Zaparkovat tedy sice stihnu, ale do rána už se k autu nedostanu. Můj plán na cestu do fitka, nákupu živin i dalších případných kulturních vymožeností dostává trhlinu. Nevadí, půjdu jen na pivko, něco zhltnu a dneska prostě pohyb půjde stranou. 

Nešel, pohybu bylo opravdu dost, i když byl spíše průzkumného charakteru. Najdi přechod přes řeku na českou stranu. Najdi českou otevřenou hospodu, kde se dá najíst. Ne tu, co je sice na navigaci ale je už rok zavřená. Nějakou opravdovou bez zatlučených dveří. 

Uff. Mám. Dvě piva a jakési těstoviny, které se vydávaly za italské. Je to v břiše. Na další pivo tu nemám odvahu. Vyrážím zpět na polskou stranu. Ani ne za půl hodiny se mi podaří najít penzion. (10 min cesty.....prostě talent).

Je teprv sedm večer. Co tu proboha budu dělat? No, zajdu si ještě na dvě. Z bankomatu vytáhnu nějaké zlote a užiju si návštěvu města. Kolik asi tak může být 1 zloty? A kolik asi stojí pivo?

Na mou otázku v lámané polštině "Kolik potřebuji zlotych dnes na pivo?" oslovení kolemjdoucí reagovali poněkud zmateně. Zjevně mysleli, že se snažím něco vysomrovat. Ještě na tom jazyku budu muset pracovat.

Nakonec se našla dívenka, s kterou jsem se anglicky domluvil, že když si vytáhnu 50 zlotych z bankomatu, mělo by to na večer stačit.

Překvapení č. 5 V hospůdce s nápisem "české pivo", kde majitel se jmenuje dokonce Czech, nikdo nemluví česky. Nakonec si objednám raději anglicky, vzhledem k tomu, že mé pokusy s polštinou u banky nebyly úplně bezproblémové. Ze dvou pivek jsou tři a já můžu zpět na hotel.

Uléhám před desátou. Krásný čas. Ráno budu určitě jako rybička, ještě si poslechnu dvě, tři rockové pecky do sluchátek z mobilu a spát.

Překvapení č. 6 V 22:10 vypadl proud. Mobil hlásí 12% baterie. Ještě, že mám nabíječku......aha.....nejde proud.

Zkouším jestli zvládnu před spaním ještě sprchu. V pokoji přítmí, v koupelně totální tma. Naposled zasvítím mobilem do prostoru, namapuji do mozku prostor a nechám ho na stolku, aby nezdechl úplně a aspoň mě ráno probudil. Opravdu by nebylo dobré přijet ke klientovi pozdě. Akce je z nějaké EU dotace a prý může přijít kontrola.

Potmě vyrážím směr sprchový kout. Zápas s otvíráním dveří koutu. Byly posuvné nebo otočné? Další pokus a ve dveřích to začíná divně křupat. No nic. Ráno to zvládnu za světla a noc nějak vydržím. Malý ručník povýším na žínku a nejnutnější hygienu zvládnu po vzoru našich babiček ve stoje u umyvadla.

Spánek. Krása. Vše funguje. Nádech, výdech.

Překvapení č. 7 V noci potřebuji....ehm....no, víte....prostě si odskočit. Mapa prostoru v mozku za pouhé dvě hodiny spánku dost vybledla. "Vžij se do situace. To zvládneš." .....kdybych byl mísa, kde bych se vyskytoval? Já v rohu. Ona byla mrcha vedle sprcháče. Můj palec u nohy ji spolehlivě detekoval.

Přichází dilema jestli ve stoje nebo "na dámu". Připadal jsem si jako bombometčík, který má svrhnout pumu na nepřítele při nočním náletu a viditelnosti nula. Vyhrává styl "na dámu". ....studí.....aha, prkýnko je nahoře. .......povedlo se. Zbývá otázka, zda jsem dveře od koupelny nechal otevřené nebo zavřené a kde mám hmatat po klice nebo rovnou projít. Vyhrává vzpomínka na to, že jsem je určitě nezavíral. Trefa. Byly otevřené. Jak poznalo mé čelo, když vrazilo do hrany pootevřených dveří.

Ležím a věřím, že do rána boule splaskne.

Je ráno, budík nezazvonil. Mobil mrtev. Boule nesplaskla. Tablet měl taky ještě pár procent baterie, snad vydržel. Jo. 7:10. Tak to je opravdu dost naknap. Stihnu ještě tu sprchu? V místnosti je už slušné světlo. Otevřu koupelnu. Tma. Poslední nápad je odmontovat zrdcadlo s zkusit odrazit aspoň kus denního světla dovnitř, ale nemám šroubovák. Takže zase umyvadlo.

Překvapení č.8 Na parkovišti nikdo není a brána je zamčená. Mé milované autíčko na mě smutně kouká světlomety jak pes v útulku. "Vem mě odsud". Chvilku pátrám jestli není někde cedule s telefonním číslem, kde bych svou "skvělou" polštinou zkusil přivolat záchranu. Marně. 

Ověšen taškama a notebookem, které jsem z hotelu pracně dovlekl až sem se zase sunu zpět k recepci. Tam mě pomůžou. Jo, mají od té brány klíč. Zapomněla mi o tom říct....grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.

Nakonec zdárně otevřu bránu a vyjedu s vozem. Zbývá jen zamknout, vrátit klíč na recepci a hurá pryč odsud.

Překvapení č.9 Když vyjedu z brány tak, aby šla za mnou zavřít brána, ocitám se v půli křižovatky. Přes chodník natřikrát otáčím auto a s výstražnými světly ho nechávám na druhé straně ulice.

Jedu.......jáááááá, jedu!!!!! Cedule ČESKÁ REPUBLIKA. Krása.

Na otázku jak se mi líbilo v Polsku odpovídám prudkým výkopem směr tazatelovo pozadí. Tak až se potkáme, zeptejte se mě na něco jiného. Hezký den.