EU určitě není dokonalý celek pyšnící se celosvětovou konkurenceschopností, nízkou byrokracií a bezchybnou legislativou. Může však za většinu našich problémů? Nebo jsme si většinu vykoledovali sami?
EU dnes tvoří už 27 zemí. Z toho je velká část zemí zhruba stejné velikosti jako ČR (nebo ještě menší). Státy staré patnáctky stále mají poměrně silnou pozici a silná trojka Německo, Francie a UK může stále ovlivňovat mnoho věcí, které nemusí ostatním členům vždy vyhovovat. To je pravda, s kterou asi nemá cenu polemizovat. Také najdeme řadu nelogických nebo vyloženě špatných legislativních předpisů: prolobovaná a sporná výměna klasických žárovek, rozežraná zemědělská politika, a mohl bych pokračovat.
Přesto mám pocit, že se Česko pořád příliš stylizuje do role bezbrané oběti, která je vláčena "onou zlovolnou EU". Co je ale EU? Existuje vůbec nějaká entita EU, která vnucuje vůli svým nebohým členům? Možná, že ne.
Řada rozhodnutí je jen výsledkem dohody některých zemí. A tato rozhodnutí mohou být, a i občas bývají, v neprospěch některých jiných zemí. Jak je to možné?
Je to relativně jednoduché. Některé země se prostě dohodly. Otázkou, kterou si stále častěji kladu, je: Proč se nedokážeme dohodnout s někým my? Mezi 27 zeměmi přece ani "zpátečnická trojka F-D-UK" už netvoří nepřekonatelnou bariéru. Prakticky nenajdete ryze český problém, pro který by bylo nemožné najít nějakého spojence.
Státy jako Finsko, Dánsko, Nizozemí a řada dalších nejsou žádnými velkými zeměmi, přesto nejsou tak pasivní jako ČR a dokáží si prosadit daleko více svých zájmů.
Chtěl bych věřit, že češi nebudou vždy takoví "ubrblaní Švejci", kteří mají ke všemu skepsi, ale přitom se s nikým nedokáží dohodnout.
Nelíbí se mi přesocializované rysy současné EU a přál bych si, aby byla daleko více tržně orientována. Na spásonosné vystoupení ale nevěřím. Byli bychom odkázáni jen na naše zlaté české úředníky a to není zárukou nějaké výrazné pozitivní změny (alespoň pro mě ne).
