Globální rozmražování

V době, kdy je celá planeta rozrušena klimatickými změnami jsem se ocitl tváří v tvář rozpustilé přírodě v očekávání aspoň minimálního oteplení..... ...snad se náš prezident spletl. Stav bojiště:  Víkend, horská chata, rodina s sebou, slivovice vypita, čas k odjezdu, uklizeno/sbaleno, klíče od pokoje vráceny, zima jak v morně, žena s dětmi natěšeni domů, parkoviště nalezeno...... ale místo aut podivné sněhové kupole.

Hodina první - fáze přípravy

Páteční sněhová nadílka, sobotní sluníčko a následně onen proklatý mráz, který teď ozobává tváře mého pokrevního příbuzenstva, to vše bylo temnou příčinou toho, že naše milé vozíčky na hotelovém parkovišti u lesa vypadaly jako zasněžené krmelce pokryté tvrdou ledovou slupkou.

Děti vrhaly tázavé pohledy na matku: "Mamííí, jak se dostaneme domů?" Ona dobrá žena logicky tázavý pohled předisponovala na mě. "No, to je teda skvělý!!! Co budeme dělat? Včera v baru si byl hrozně chytrej... tak se předvěď, nádhero. Jsem sama zvědavá, co s tím provedeš."

Musím přiznat, že nebyla zdaleka sama, kdo byl zvědavý...

Jako správný muž vím, že hlavní je nepropadat panice. Začal jsem si vybavovat všechny známé filmy o přežití v divočině, přechodu severního pólu.... a nějak nepatřičně se mi do mysli připletl i zajímavý dokument o životě tučnáků.

Jako první opatření, které se mi jevilo klíčové, bylo odstranění všech svědků z místa svých pokusů. Otočím se k dětem: "Zlatíčka běžte se s mamkou ohřát na recepci, ona vám koupí něco dobrého." Podával jsem ženě stokorunu, která nějakým zázrakem přečkala večerní běsnění v baru a v duchu počítal kolik času mi taková stokoruna v hotelu dává na nerušené vyřešení situace... (bylo to méně než jsem myslel)

Ve stylu profesionálů shlédnutých v Apolo 13 jsem začal rekapitulovat stav pomůcek, které mám k dispozici. Tak to je: klíče od auta, klíče od baráku s otvírákem a "fleškou", jedny cigára, zapalovač, kapesník a pastilky proti kašli (už týden zápasím s nějakým bacilem). No, věčná škoda, že jsem si skládací lopatku, škrabku a odmražovač nechal v kufru auta.

Po rekapitulaci pomůcek bylo víc než zřejmé, že bez cizích zdrojů se neobejdu. Po obhlídce okolí hotelu jsem byl vybaven jedním tlustým klackem a miskou od květináče. Mířil jsem si to k našemu "krmelci", z kterého jsem hodlal vykouzlit zpátky náš původní dopravní prostředek.

Se zručností sobě vlastní jsem začal klackem dlabat v prostoru, kde jsem tušil dveře. Proseknout ledový krunýř klackem....táááák....a miskou opatrně dlabat sníh, abych moc nepodřel náš rodiný přemísťovač.

Hodina druhá - pořád dlabu

Děti se přišli podívat, jak se mi daří. "Tatíííí, jde ti to nějak pomalu. To máš teprvé pvní dveře??? Jéééé, můžu taky dlabat???" Odehnal jsem drobotinu zpět do hotelu: "Néé, to je dobrý. Jděte do tepla." Bylo víc než jasné, že se nezadržitelně blíží okamžik, kdy se přijde podívat i drahá manželka. Trápili mě obavy, že po jejích zanícených komentářích k mé činnosti by hrozilo, že klackem vážně poškodím dopravní prostředek s doprovodnými akustickými projevy, které se do této tiché, zvěří obývané, končiny příliš nehodí.

Přidal jsem v dlabání. Je zajímavé, jak se člověk v tomhle nelidském mraze dokáže zpotit. Grrrrr....

Dveře hotovéééééé. Uuuáááááá. Kliknu klíčem, nastartuji, zatopím, vrstva začne odtávat a hned se mi bude lépe dlabat. "Klik" .....nic. "klik, klik, klik".....zase nic. "Herdek, automatické zamykání bude asi zamrzlé. No nic, zkusím klíček." ....nejde zasunout....

Za zády slyším manželku: "Hele, že ty si odhrabal nějaký cizí auto??? Jsem si hned říkala, že naše bude to čtvrté zleva. Ale nechtěla jsem ti do toho mluvit. Víš, jak to nemáš rád......"

Grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!!!!! "Kurnik! To je tím, že máme pitomou stříbrnou oktávku. Každej blbec má dneska stříbrnou oktávku." S tímto tvrzením žena kupidivu vřele souhlasila.

Hodina třetí a čtvrtá - opuštění destinace

Již se nebudu dlouho rozepisovat.... Nacvičenou operaci jsem zopakoval u vedlejšího "krmelce" se stupňujícími se nadávkami. Duševní stav okolní zvěře mi začínal být silně ukradený!!

Odhrabáno! "Klik...cvak." - "Ufff, a jsem vevnitř." Po dočištění zbytku krunýře se motor už dostatečně zahřál. Vrazím zkřehlé ruce do mřížky větráku... "Ááááááá. Teplíčkooooo.

Jdu vyzvednout rodinu. "Tak rodinko, už můžeme startovat." - "Už??? Opravdu jsem slyšela už???" - "Grrrrrrrrrr"

"Ještě se máme stavit k mamince na oběd. Teda teď spíš na pozdní svačinu!" Mlčím a jedu. Jestli mi něco malého ušatého vběhne do cesty, jsem připraven to rozválcovat na kaši!!!

Doma - teda u "maminky"

- "Celý víkend sněžilo. Tam muselo být kráááásně.", povídá "maminka".

- "Ano, maminko. Krásně.", povídám já...