Je pomoc a sociální dávky skutečně řešením?

Na první pohled by se možná zdálo, že ano. Ale po důkladnějším zamyšlení to už tak jednoznačně nevypadá. Je přístup multikulturních levicových idealistů skutečně ten správný? 

zdroj: iDnes

Pomáhat jiným lidem by se určitě mělo. To je bez debat. Ale taky by se mělo pomáhat jen do určité míry. Představte si gamblera, kterému byste donekonečna půjčovali peníze. Bylo by to k jeho prospěchu, nebo ne?

K napsání tohoto článku mě inspirovala kniha "Ztraceni v Ghettu." Krátký obsah:
Šokující, srdceryvné příběhy z městských ghett, jež napsal literárně talentovaný vězeňský lékař a psychiatr, jsou především obžalobou levicového liberalismu a multikulturní ideologie intelektuálů. Těm se totiž podařilo přesvědčit tzv. spodinu společnosti, že je především obětí nespravedlivých společenských podmínek, že nezodpovídá za svůj život a že je naprosto bez šancí. Tolerantní postoje k deviantnímu chování a ke zločinu odsuzují ty nejzranitelnější (děti a ženy) k životu v gangsterském prostředí násilí, drog a každodenní hrůzy. Ohromná mašinerie sociální pomoci nevede k soběstačnosti ani neumožňuje únik z ghetta. Ideologická představa, že z bídy neexistuje osobní východisko, pouze sociální dávky, tak vytvořila velké patogenní společenství, které se paradoxně opravdu stalo obětí systému a žije v sebeklamu neviny, bezmoci a beznaděje.
Nechť se tento dramatický a strhující zápis strašlivé skutečnosti stane pro nás varovným mementem.

Taky mě napadá jedno přísloví: Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Tady je jeden rozhovor s africkým expertem:
Ekonomický expert z Keně James Shikwati (35) říká, že pomoc pro Afriku dělá více škody než užitku. Dychtivý zastánce globalizace v rozhovoru pro SPIEGEL mluvil o katastrofálních účincích Západní rozvojové politiky v Africe, zkorumpovaných vládcích a o sklonu k zveličování problému s AIDS.
Spiegel: Pane Shikwati, summit G8 v Gleneagles rozhodnul, že jde hlavně o posilnění rozvojové pomoci pro Afriku...
Shikwati: ...Proboha prosím, už to zastavte.
Spiegel: Zastavit? Rozvinuté krajiny Západu chtějí eliminovat hlad a chudobu.
Shikwati: Takové záměry byly pro náš kontinent za posledních 40 let zničující. Když rozvinuté národy skutečně chtějí pomoct Afričanům, měly by už konečně ukončit tuhle hroznou pomoc. Krajiny, které dostaly nejvíce rozvojové pomoci jsou taky ty, které jsou v nejhorším stavu. Navzdory miliardám, které se nalily do Afriky, kontinent zůstává chudý.
Spiegel: Máte pro tento paradox nějaké vysvětlení?
Shikwati: Za rozvojovou pomoc se financuje obrovská byrokracie, povzbuzuje to ke korupci a samolibosti, Afričané jsou učeni k žebrání a k tomu, aby nebyli nezávislí. Navíc rozvojová pomoc všude oslabuje místní trhy a tlumí podnikatelského ducha, kterého bychom tak zoufale potřebovali. Navzdory tomu, že to zní absurdně: rozvojová pomoc je jedním z důvodů problémů Afriky. Jestli by Západ zastavil tyto platby, běžní Afričané by si to ani nevšimli. Jenom úředníci by byli tvrdě zasaženi. Což je důvodem proč tvrdí, že by se svět přestal otáčet bez této rozvojové pomoci.

Spiegel: Dokonce i v krajině jako je Keňa lidé každoročně umírají hlady. Někdo jim musí pomoct.
Shikwati: Ale musí to být samotní Keňané, kdo jim pomůže. Když je v oblasti Keně sucho, naši zkorumpovaní politici instinktivně volají po větší pomoci. Toto volání se dostane k Světovému Potravinovému Programu OSN - který je masivní agendou funkcionářů, kteří jsou v absurdní situaci: na jedné straně se zasvětili boji proti hladu, zatímco na druhé straně čelí nezaměstnanosti, když je hlad skutečně eliminován. Je jenom přirozené, že ochotně přijmou prosbu o více pomoci. A není taky neobvyklé, že požádají o trochu více peněz, než skutečně africká vláda žádala. Potom posunou žádost do svojí centrály a zanedlouho je pár tisíc tun kukuřice zaslaných do Afriky.
Spiegel: ...kukuřice, která pochází hlavně od štědře dotovaných amerických a evropských farmářů.
Shikwati:... a v určitém bodě tato kukuřice skončí v přístavu Mombasa. Část kukuřice často míří přímo do rukou bezcharakterních politiků, kteří ji posunou svému vlastnímu kmenu, aby podpořili svoji volební kampaň. Další část dodávky končí na černém trhu, kde je kukuřice tlačená na extrémně nízké ceny. Místní farmáři mohou hned odložit motyky; nikdo nemůže konkurovat Světovému Potravinovému Programu OSN. A protože farmáři podlehnou při tom, jak čelí takovému tlaku, Keňa nebude mít žádné rezervy, ze kterých by mohla čerpat, jestli by tam budoucí rok došlo k hladomoru. Je to jednoduchý, ale smrtící cyklus.
Spiegel: Jestli by Světový Potravinový Program neudělal nic, tak by lidé umírali hladem.
Shikwati: To si nemyslím. V takovém případě by byli Keňané pro změnu donuceni k rozvinutí obchodních vztahů s Ugandou a Tanzanií a koupit si jídlo tam. Tento druh obchodu je potřebný pro Afriku. Přinutilo by nás to zlepšit naši vlastní infrastrukturu. Taky by nás to přinutilo přijmout zákony podporující trhovou ekonomiku.
Spiegel: Takže Afrika by vlastně dokázala vyřešit tyto problémy sama?
Shikwati: Samozřejmě. Hlad by neměl být problémem ve většině krajin jižně od Sahary. Navíc jsou tam obrovské přírodní zdroje: ropa, zlato, diamanty. Afrika je vždy vykreslována jako kontinent utrpení, ale většina čísel je ohromně zveličována. V rozvinutých krajinách převládá mínění, že Afrika by padla bez rozvojové pomoci. Ale věřte mi, Afrika existovala už předtím, než jste vy, Evropané přišli. A nedařilo se nám zase až tak zle.
Spiegel: Jenže v tom čase neexistoval AIDS.
Shikwati: Jestli by měl člověk věřit hrůzostrašným statistikám, tak by už dnes vlastně měli být všichni Keňané mrtví. Ale teď se všude vykonávají testy a ukazuje se, že čísla byla hrozně přehnaná. Nejsou to tři milióny Keňanů, kteří by měli být nakaženi. Najednou je to už jenom jeden milión. Malárie je stejně velkým problémem, ale lidé o tom mluví jenom vzácně.

Spiegel: A proč je to tak?

Shikwati: AIDS je veliký byznys, možná největší byznys Afriky. Není tady nic jiného, co by dokázalo přitáhnout tolik peněžité pomoci, jako šokující čísla týkající se AIDS. AIDS tady je politickou nemocí a měli bychom být moc skeptičtí.
Spiegel: Američané a Evropani zmrazili dříve přislíbené finance do Keně. Říkají, že krajina je příliš zkorumpovaná.
Shikwati: Já se obávám, že peníze budou zanedlouho převedené. Konec konců, někde musí jít. Naneštěstí, proti zničující touze Evropanů konat dobro se už není možné bránit rozumem. Nedává to vůbec žádný smysl, že hned, když byla vláda v Keni zvolená - vůdcovství, které ukončilo diktaturu Daniela arap Mois - kohoutky byly najednou otevřené a proudy peněz se nalily do krajiny.
Spiegel: Taková pomoc je ale obyčejně určena pro specifický účel.
Shikwati: To nic nemění. Miliony dolarů určených pro boj proti AIDS jsou pořád schované na bankovních účtech banky Keně a nebyli utracené. Naši politici byli zaplaveni penězi a snažili se vysát co nejvíce, jak to bylo možné. Zesnulý tyran Středoafrické republiky Jean Bedel Bokassa to cynicky shrnul takto: Francouzská vláda platí za všechno v této krajině. Požádáme Francouze o peníze. Dostaneme je a potom je promrháme.
Spiegel: Na Západě je hodně soucitných občanů, kteří chtějí pomoct Africe. Každý rok darují peníze a přibalí i jejich staré oblečení...
Shikwati: ... a zaplaví naše trhy těmito věcmi. Můžeme si koupit darované oblečení lacině na takzvaných Mitumba trzích. Jsou tady někteří  Němci, kteří minou pár dolarů na použité Bayern Mníchov nebo Werder Bremen trička, tedy jinak řečeno, oblečení, které poslali německé děti do Afriky z dobrého důvodu. Když koupí tyto trička, vydraží je na eBay a pošlou je zpět do Německa - za trojnásobnou cenu. To je šílenství...
Spiegel: ... a doufejme výjimka.
Shikwati: Proč dostáváme takové množství oblečení? Nikdo tady nemrzne. Namísto toho naši krejčí ztrácejí živobytí. Jsou ve stejné situaci jako naši farmáři. Nikdo ve světě nízkých mezd v Africe nemůže být dostatečně efektivní na to, aby stačil dotovaným výrobkům. V roce 1997 bylo v textilním průmyslu Nigérie zaměstnaných 137 000 pracovníků. V roce 2003 toto číslo spadlo na 57 000. Výsledky jsou stejné ve všech oblastech, kde se potkává zdrcující snaha pomoct  s křehkými africkými trhy.
Spiegel: Po druhé světové válce se Německo dokázalo postavit na vlastní nohy díky tomu, že Američané nalili do naší krajiny peníze přes Marshallův plán. Nemohlo by být toto hodnocené jako úspěšná rozvojová pomoc?
Shikwati: V případě Německa bylo třeba opravit pouze zničenou infrastrukturu. Navzdory ekonomické krizi ve Výmarské republice bylo Německo před válkou vysoce rozvinutou krajinou. Škody, které v Thajsku způsobilo tsunami taky můžou být opravené s trochou peněz a pomocí na opravu. Ale Afrika musí udělat sama svoje první kroky k modernosti. Musí nastoupit ke změně v mentalitě. Musíme se přestat vnímat jako žebráci. V těchto dnech se Afričané sami považují za oběti. Na druhé straně, nikdo si skutečně nedokáže představit Afričana jako byznysmena. Ke změně stávající situace by dopomohl odchod organizací zprostředkovávajících pomoc.

Spiegel: Jestli by to udělali, hned by se ztratilo hodně pracovních míst...
Shikwati: ... pracovních míst, které byli v první řadě vytvořené uměle a deformují realitu. Pracovní místa spojené se zahraniční pomocí jsou samozřejmě docela populární. Když organizace pro zahraniční pomoc hledá řidiče, desítky lidí se ucházejí o práci. A protože je neakceptovatelné, aby řidič pracovníka zahraniční pomoci mluvil vlastním kmenovým jazykem, je potřebný žadatel, který mluví plynně anglicky - a musí se také v ideálním případě umět vhodně chovat. Takže to skončí tak, že nějaký africký biochemik vozí po okolí pracovníka zahraniční pomoci při distribuci evropského jídla, které obírá místní farmáře o jejich pracovní místa. To je jednoduše šílené!
Spiegel: Německá vláda se chlubí tím, že důkladně monitoruje příjemce pomoci ze svých fondů.
Shikwati: A jaký je výsledek? Katastrofa. Německá vláda hodila peníze přímo prezidentovi Rwandy Paulovi Kagame. Tohle je muž, který má na svědomí miliony lidí - lidí, které zabila jeho armáda v sousední krajině Kongo.
Spiegel: Co mají Němci udělat?

Shikwati: Pokud chtějí opravdu bojovat s chudobou, pak by měli zcela zastavit rozvojovou pomoc a dát Africe šanci zajistit si své vlastní přežití. Nyní je Afrika jako dítě, které volá po své pečovatelce, kdykoliv se něco pokazí. Afrika by se měla postavit na vlastní nohy.

"Pomoc hledej především na konci své ruky."

"Zahraniční pomoc je přesun peněz od chudých lidí bohatých krajin k bohatým lidem chudých krajin.."