DeVoŮsmjef

„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ - Jan Werich (a ten poslední verš prosím nejdřív malé a pak VELKÉ) Děkuji :) 

Na 
cestě 
života
jsem narazil
O
stojící
lampu 
uprostřed chodníku
Boule jenž 
chtěla
hned namrazit
a
Sevřený pocit
tíží
mě na hrudníku
To
bolí!
....
a 
hrana 
zvoní
....

Pochmurná
cesta
Sirény
z dálky se blíží
Pak
jen
andělé
z cesty mě sklízí
A tak má cesta končí,
jen tak dál si v bytí spěji.
smutný či veselý v kýči
sám sobě se radostně směji

Jsem na konci a závěr jasný,
však jen pouhá komoce.
Což je taky krásný,
když z vesela sklízím své eOmVoOcCeE
:)

(ale, to je možná tou analgosedací...)