„Ideologie, která namlouvá otrokům, že jsou pány, účinně nahrazuje jistý počet dozorců.“ Gabriel Laub
Exekuce v CR (2001 - 2007), Zdroj (2)
Hypotéční agentury Freddie Mac a Fannie Mae, které garantují téměř polovinu všech úvěrů v USA se ocitly na pokraji bankrotu. Více než 2,5 milionů amerických domácností již není schopna splácet své závazky a hrozí jim exekuce. Co je příčinou hypotéční krize, kterou Amerika nepamatuje od 30. let a hlavně co z toho plyne pro běžného českého občana?
PŘÍČINY
Banky poskytovaly úvěry ve výši 120 až 130 % hodnoty zastavené nemovitosti, neprověřovaly bonitu, nevyžadovaly potvrzení o příjmu a co víc začaly dávat hypotéky lidem bez příjmu. Těmto klientům říkali NINJA (No Income, No Job, no Assets). Banky dále poskytovaly úvěry realitním firmám na rizikové developerské projekty. Realitní kanceláře nakupovaly bytové komplexy s regulovaným nájemným a bankám slibovaly rychle zvýšení činží, což se později na přesyceném realitním trhu ukázalo jako nerealistické. Výbuch bomby v podobě balíčků hypoték rizikových dlužníků pak už jen čekal na nejbližší hospodářskou recesi.
DŮSLEDKY
„Vypadá to jako konec“: pronesl pateticky jeden z čelních představitelů banky Lehman Brothers, která byla založena už v roce 1850. Jde jen o jednu z mnoha bank, která se díky poskytování rizikových hypoték pohybuje na hranici katastrofy. Loni se její akcie prodávaly za 67 dolarů, nyní klesly na 3,65 dolaru [1]. Hypotéční krize nám ukazuje bolestivá místa „dokonalého“ ultra-konzumního tržního hospodářství. Vždyť jak jinak konstatovat fakt, že nejsilnější ekonomika světa není schopna vlastním lidem garantovat jednu z nejzákladnějších lidských potřeb: střechu nad hlavou.
K doplnění zde uvádím odkazy o hypotéční krizi v podání dvou britských komiků. Záznam je doplněn českými titulky:
http://www.youtube.com/watch?v=YbD-omir4c0
http://www.youtube.com/watch?v=jUrC5yd7_F0
CO Z TOHO PLYNE PRO ČECHY
Český konzument
Podle ročenky ČSU stoupla zadluženost českých domácností v letech (1997 – 2007) 14krát a v oblasti úvěrů na bydlení dokonce 43krát. Zatímco v roce 1997 představovaly bankovní úvěry v segmentu domácnosti – obyvatelstvo 2,7 % HDP (48,5 mld. korun). V roce 2007 to bylo už 19,4 % HDP (688,2 mld. korun) [2]. V tomto období rostl objem všech druhů úvěrů: hypotéčních, ze stavebního spoření, ale i spotřebitelské úvěry. Vzrostl také počet užití kontokorentů (vždy před Vánocemi) a úvěrů z platebních karet. Na těchto faktech můžeme názorně ilustrovat odklon Čechů od konzervativního přístupu k tržnímu hospodářství a příklon ke konzumu způsobený především permanentním tlakem marketingu.
Čech ve víru dlužního otroctví
Marketing pod heslem „nemít znamená nebýt“ pomocí trvalého psychologického teroru, definoval nový společenský status úspěchu a dokonalosti, který mají reprezentovat materiální hodnoty jako luxusní bydlení, automobily, hi-tech elektronika, značkové oděvy apod. Rostoucí požadavky na výdajové straně rodinných rozpočtů pro udržení tohoto statusu pak nutně vedou k stále většímu zadlužení domácností. Tento jev pozorovatelný v celém západním světě, se nově od počátku nového milénia v silné míře projevuje i v ČR (viz. výše). Tímto způsobem banky emitují stále nové finanční prostředky z úrokových sazeb vzniklých dluhů a snaží se naplnit mantru neomezeného a trvalého ekonomického růstu. Pro průměrného českého konzumenta to pak znamená dlouhodobé zadlužení se všemi společenskými důsledky. Člověk splácející hypotéku na byt nebo dům, leasing na auto a spotřebitelský úvěr na plazmovou televizi nemůže jen tak odejít z práce za nějakým zajímavějším, možná o něco zpočátku hůře placeným zaměstnáním. Už se nemůže sebrat a odletět do cizí země na zkušenou. Už si nemůže pořídit třetí dítě, když to druhé jen stěží uživí. A navíc začíná mít strach: strach, že onemocní a nebude moct platit, že přijde o práci, že přijde hospodářský úpadek, že se stane něco co ohrozí placení rodinného třicetiletého dluhu.
Když už nejde platit
Hypotéční krize u nás možná nehrozí, ale dlužní past i přes tvrzení Lidovek [3] je už dávno realitou mnoha domácností. Tou se stává ve chvílí, kdy už dlužník není schopen platit své úvěry a novými úvěry kryje staré závazky. Příčin může být mnoho a nemusí jí být nutně jen fakt, že si dlužník vzal na sebe příliš velké břemeno, ale také např. nemoc, ztráta zaměstnání nebo jako v případě USA hospodářská recese. Konečným důsledkem bývá často exekuce. Graf na obrázku ukazuje vývoj počtu exekucí od zavedení exekuční komory v ČR, tedy od roku 2001 do současnosti. Výmluvně šplhající křivka grafu není špatným vtipem, ale bohužel krutou realitou. Stále více Čechů není schopna splácet své závazky. V roce 2002 bylo nařízeno přes 57 tisíc exekucí. V roce 2006 už to bylo více než 309 tisíc exekucí a v roce 2007 už 427 tisíc.
Exekutor je vlastně jakousi kombinací úředníka a podnikatele. Kromě základního platu totiž dostává také podíl z vymáhané částky. Na stránkách Exekutorské komory se konkrétně dovíte: „Odměnu exekutora hradí vždy povinný a činí 15 % z vymáhané částky do 3 milionů Kč (minimálně však 3000 Kč), resp. 10 % při výši nad 3 do 40 miliónů Kč......“ [4]. Povinným je zde myšlen dlužník. Z výše uvedeného je zřejmé, že exekutor nemá žádný důvod jednat v zájmu dlužníka. Odměnu exekutora je vždy nutno vedle různých penále z prodlení připočítat k samotnému dluhu. Tak rostou tisícové dluhy do deseti tisícových částek a statisícové do milionových dlužních pastí. Nástrojů k vymáhání dluhu má exekutor celou řadu a zajišťují mu absolutní moc nad dlužníkem. Stát stejně jako finanční instituce (banky, pojišťovny), ale i právnické a fyzické osoby, jsou povinny mu poskytovat informace. V exekučním řádu (zákon č.120/2001 Sb.) se pak můžeme dovědět, jakým způsobem může být dluh vymáhán: „srážkami ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů.“ [5]. Exekuce se týká také sociálních dávek jako jsou rodičovské příspěvky apod.
Dochází ovšem také ke zneužívání této moci. Lidskoprávní nevládní organizace Iuridicum Remedium, která se tomuto tématu dlouhodobě věnuje, zdokumentovala celou řadu problémů. Někteří exekutoři prodávali zabavené věci pod cenou svým přátelům nebo mezi sebou navzájem. Přesto chce naše lidumilná vládá dále posilovat moc exekutorů. Více zde:
http://www.lidovky.cz/ln-jsem-exekutor-kdo-je-vic-d06-/ln_domov.asp?c=A080305_211800_ln_domov_hel
Co je tedy konzumní kapitalismus v dnešní podobě? Je to systém ve kterém mocní prostřednictvím marketingu manipulují masy k neuváženým a rizikovým akcím. Bezuzdný konzum ve kterém jsou materiální hodnoty podle marketingového diktátu definující společenský status, povyšovány nad hodnoty skutečné: mezilidské vztahy, rodina, přátelé. Kvůli naplnění mantry o neomezeném ekonomickém růstu, musí být vykořisťovány 4/5 obyvatel této planety pro které není samozřejmostí ani pitná voda, tak aby byl zajištěn přísun nezbytného surovinového bohatství. Toho se dosahuje např. podporou vládního teroru (Shell v Nigerii), přímou vojenskou intervencí (Irák) nebo gerilovou válkou (Guatemala 1954 – 1996). Neuvážené kroky mocných pak v plné míře pociťují jen ti nejslabší. Je tedy konzumní kapitalismus dokonalý? Nebo je jen dokonalým podvodem úzké skupiny spekulantů?
Zdroje:
[1] http://www.novinky.cz/clanek/149599-wall-street-zazil-cernou-nedeli-zkrachovala-dalsi-banka.html
[2] http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/1151-08
[3] http://www.lidovky.cz/dluhova-past-cechum-nehrozi-dp9-/ln_ekonomika.asp?c=A080730_123355_ln_ekonomika_bat
[4] http://www.exekutorskakomora.cz/index.php?id=188
[5] http://www.exekutorskakomora.cz/predpisy_exekucni.php
O původu nejdokonalejšího společenského uspořádání se můžete dočíst zde:
http://vojtechdostal.blog.idnes.cz/c/38532/Zlociny-kapitalismu-cisla-fakta-a-soucasnost.html
