Mate pravdu...take moc rad piju silnou kavu v Italii...

Vzpomínám si ,když jsem byla prvně na zájezdu, co jsem pro děti udělali zrovna do Itálie. Kolegyně si v Perugii dala kafe... a zacítila se ošizena , když viděla dva centimetry kafe a šest centimetrů vnitřku hrnku... ale pak ,když to měla vypít, skuhrala, že je srdcař... silný , výborný, pravý italský a k nezapomenutí....

miluju kafe a život bez něj prostě netroufám tvrdit, že bych přežila krásný večer, Tomáši...

díky, podle všech ukazatelů jsem nejspíš Ital...

Po obede jsem se byl trochu proplavat nad jezem. Cestou zpet jsem jel kolem Italienische Eidiele a protoze tam venku u stolku lide popijeli Eiskaffee, tak jsem nam ho hned po prijezdu take udelal.

A ted jsem nad tim ctenim dostal chut na neco poradnyho. Tedy 70. ml extra silny espresso s jednou kostkou cukru.

Jak já Vám, Tomáši, rozumím. Bohužel, my hypertonici musíme s tímto druhem závislosti/potěšení setsakra šetřit. Ale nemyslete, také miluju ten pocit, kdy se mi sroluje jazyk, mozek dostane turbo impulz, svaly doping, narovnají se mi lordózy i skolióza, dislokované plotýnky i kloubní hlavice se vrátí na svá místa, mozek i srdce prodělají restart. Slovy klasika, však krátce jen, ach krátce (protože Vašich 5-6 kousků si fakt dovolit nemůžeme ).

A tak si pěstujeme jiné závislosti, jako je například běh, tam je ta dotace endorfiny podobná.

No, vzhledem k tomu, že se mi sportovní možnosti začínají zužovat na kolo a chůzi, musím si jako každý správný chlap ponechat aspoň jednu neřest. Takže jsem vše vsadil na kafe.

Jinak díky za návštěvu.

Tip na průjezd Rakouskem.

Mnoho koncernů podél dálnic je německých. Tam servírují kávu, tak jak jste popsal.

Ale stačí obyčejný Wienerwald, kuchyně nic moc, ale kávu tam dostanete dle výběru.

Nojo, prave ten Wienerwald zalozil v roce 1955 Mnichove jisty Friedrich Jahn, ktery studentum tamni university prodaval ve svych provozovnach levne kureci pokrmy. Ten Wienerwald je tedy take nemecky ale s filialkama v rakousku. A mohu potvrdit, ze vetsinou jsou pokrmy u nej chutnejsi a levnejsi nez u donalda.

Ostatne tech kafi jsou snad stovky. V cechach vyhlasenou videnskou kavu s logrem na dne a cepici smetany ale ve svete neznaji.

Uz je to dele, co jsme byli na sluzebni ceste ve vidni. Hostitel nas pozval na obed a do vyhlasene restaurace a po obede samozrejme kafe. Hostitel si obednal melange, kolega cappuccino a ja byl zvedavej na brauner. Cisnik pak poodesle ke dverim do kuchyne a zahulakal tam dremal kaffee!

Aj ja som bol prekvapený, ale tiež mi uvarili v Starbucsi dobré tuhé espresso, ale bol som široko ďaleko jediný, kto si ho dal. Inu holt amerikáni potrebujú všetkého veľa.

No jo, ale kdo to má vědět, že se to tam dá taky dostat...

I u nás se dá dostat absťák. Jednou jsem se zdržela na cestě. Zvládla jsem se ubytovat v hotelu a uklidit auto na parkoviště. Pak jsem prostě odpadla... Když mi došlo, co se děje, dolezla jsem do hotelové restaurace a požádala o kafe. Bylo pěkně hnusný, ale kavárna na náměstí byla jaksi moc daleko...

chápu Vás, muselo to být hrozné.

Již řadu let, asi tak 48, mně ráno nabudí jedna vrchovatá lžička mleté kávy Čibo, zalitá do stylového třídecového hrnku tak, aby zbylo místo na hlt obyčejného mléka. Kafe je hořké a k němu si dávám sladký koláček. Tůhle jsme se vraceli z lyžovačky a někdy před půlnocí se stavili u jakéhosi italského motorestu či co. Ve vitrínce jsem objevil úžasný mřížkový koláč s borůvkovou marmeládou. Řekl jsem si, že se teď prostě budu chvilku mít a požádal, celkem výmluvně, o nějakou napodobeninu svého tradičního třídecáku. Dostal jsem cosi na dně mrňavého trojúhelníkového hrníčku. Už z dálky to vypadalo sušší než ten koláček a taky bylo. Nechtělo to z hrnku. Nechal jsem si tam dolít vařící vodu na (aha, luongo) a pak to, s určitým sebezapřením, skoro šlo. Já nechápu, jak to ti Italové mohou pít.

Italské se nepije, to se olizuje.

Do svých 30 let jsem byl kávou téměř nepolíben. Sice ji stále nepiji hned po probuzení, ba ani k snídani si ji nedám, ale po té, co jsme před pár lety investovali do skvělého přístroje na preso, je pro mne chvilka strávená s černým mokem příjemnou součástí dne. Takže Vás moc dobře chápu.

Souznění duší je základem lidského soužití