Jste filuta. Karma. Kam se ale poděl ten původní Martin, který o Terezu nestál? A možná tam chybí, že se ten člověk nějak vyslechl, co Tereza říká Nikole o Martinovi.

Milý pane Kvapile, Martin o Terezu stál, ale nestihl jí to na srazu říci. A ten pán nemohl nic slyšet, protože pokoje jsou od sesterny odděleny minimálně dvěma dveřmi.

Ale každopádně díky za vizitu.

Pěkná byla. Vy píšete pořád dobře.

Děkuji....

Člověk se může jen dohadovat, jak to asi je. A že jsem se o tom napřemýšlela, bohužel jsem tomu onehdy byla jako svědek velmi blízko...

Krásně napsané...

Díky za kompliment. Třeba to tak nějak je...

Celá povídka na jedničku + karma.

Tak to mne těší, že se Vám to líbilo.

četl jsem dvakrát. Pravděpodobně jsem i pochopil (ale co je to doopravdy chápat příběh někoho jiného?), o co šlo a jak příběh dopadl. Je to jen můj názor, ale přišlo mi to jako by uspěchané. Psát povídku pro blog není nikdy nic moc, povídky tu příliš lidí nezajímá, zvláště pak dlouhé (tahle ani tak dlouhá nebyla) - a právě proto mi tam chybělo trochu víc objasnění onoho konce.

Třeba jsem povídku špatně pochopil, ačkoli název mi moc pomohl, avšak pořád mi tam chybělo ono větší vnímání okolí hlavní postavy na lůžku, aby se více "transformoval" do problémů kolem sebe a pak se mohl rozhodovat. Mírně mi příběh připomínal příběh s názvem "Johnny si vzal pušku", v níž se částečně vyskytuje podobné téma pacienta.

Ale psát názor na povídku je opravdu složité, a navíc k úctě k autorovi nevděčné.

Pavle, děkuji za kritiku, vážím si jí. Souhlasím s Tebou, že psát povídky na blog není vděčné, ale měl jsem něco v hlavě a tak jsem to tu dal.

Vím, že dlouhá povídka je na tomto blogu prakticky nečitelná a proto jsem ji musel - ač nerad - zkrátit. Máš pravdu, že rozbor posledního dne člověka je na delší úsek, ale pokud jsi vázán jistým prostorem, není moc kde vzít.

Ještě jednou díky a přeji hezký večer.

Kdybych teď měla něco na hlavě, smeknu! Ale řekla bych, že Ty, Tomáši, víš, že se Ti povedlo něco mimořádného, musíš to přinejmenším tušit, jinak by to nebylo tak krásné a důstojně hluboké. A závěr parádní. I nad tím nejhlubším prostě vítězí život, i ten úplně nejbanálnější, ale život.

Zdenko, Tvá slova těší, ale mám pocit, že hodně přeháníš. Každopádně děkuji.

Tomasi, to ve velice hluboky clanek. Diky za nej.

děkuji Honzo, učím se psát.

Na vážné téma, ale přesto pro mne povznášející čtení na nedělní dopoledne.

Prolnutí dvou osobních příběhů (umírajícího pacienta a sestry) je skvělé.

Marku, pokud jsem Vás potěšil, tak jsem to nepsal nadarmo.

silný příběh ikdyž se jich denně odehrávají tisíce jen o nich nevíme

jeden nositel Nobelovky řekl: Pochopil jsem jadernou fyziku i Einstenovu teorii relativity ale nechápu proč se lidé celý život tak pachtí když vědí, že stejně jednou umřou

Tak, tak. Když člověk umírá, okolní život běží vesele dál. Až přijde můj čas, budu na to (doufám) myslet.

Je to trochu ze života. Máte pravdu.