Zasloužená karma

Knihu si určitě přečtu.

Bez znalosti místního jazyka a při problémech s dorozuměním je velmi obtížné dostávat se mentalitě a životu pod kůži.

To je samozřejmě pravda, jak píše autor, snažil se naučit čínštinu, pořídil si soukromou učitelku, kterou nazýval "rudý teror" podle jejího způsobu výuky. Měl však vždy k ruce asistentku/a, která překládala. Setkání s lidmi, které režim bez skrupulí ožebračil, se běžnému turistovi nepodaří. V tom je dle mého přínos jeho knihy.

Někteří uměli anglicky, pan Etzler nalézal zajímavé jedince, kteří se nebáli mluvit. Čína je prolezlá státní bezpečností, policí a vojskem, sleduje každého, kdo se snaží jít mimo tursitické cesty.

K tomu, co píšou někteří diskutující - pan Etzler byl dlouholetým zaměstnancem CNN, za svou práci obdržel významné ocenění. Představa, že by si vymýšlel či přímo lhal, je z oblasti sci-fi. Agentura CNN by si podobnou činnost nedovolila, při prvním zjištění podobného postupu by pan Etzler letěl na minutu. To, že se někomu jeho reportáže nelíbí či s nimi nesouhlasí, není argument.

Čína....Japonsko...prostě Asie je jiná a západní člověk je ztěžka chápe. Ale popis komunistické Číny dobře připomíná SSSR od 30. do 80.let - četl jsem knihu Číňana, který jako jediný utekl z čínského pracovního tábora a podařilo se mu dostat se ze země. Dá se koupit v Levných knihách, možná ještě - jmenuje se Zeď. Poslouchal jsem taky pár videí českého učitele youtubera, který žil možná ještě žije nějaký čas v té zemi. Mluvil o literatuře a minimálně o místních poměrech, pokud něco řekl , tak určitě ne o politice. Pochopil jsem z toho, že podmínky života pro zahraniční studenty, případně pracovníky jsou jiné než pro místní obyvatele. Cizinci oni tolerují leccos, ale nesmí se plést do politiky - pak letí domu.

Článek i diskuse jsou zajímavé. Diskutující porovnávají články pana Etzlera s články paní Krumpálové. Paní Krumpálová píše o životě běžných lidí, pan Etzler spíš o politice a důsledcích. Tak rozdílně by psali občané a komentátoři o nás před rokem 1989. (Můj názor.)

Máte pravdu, paní Foltýnová. Jsou to různí lidé, píší z různých důvodu a pro různé čtenáře. Paní Krumpalova píše zřejmě proto, že jí to baví, o tématu hodně ví a radá se se svými postřehy podělí. Neživí se psaním, je to její koníček. Pan Etzler po návratu z Číny už práci v mediich nenašel. Snaží se proto nejlépe prodat to, co si ze svého krátkého pobytu v Číně před cca 15 lety pamatuje. Je to schopný obchodník, je pilný a ambiciózní. Prodává hlavně emoce, s fakty se moc nezatěžuje. Realita totiž není tak zajímavá jako senzace, které ho živí. Je úspěšný, v Česku se to dobre prodává. Nezbývá než mu pogratulovat. Lidé, které Čína zajímá, si dnes mohou najít informace sami. I proto obdivuji odvahu pana Etzlera, která mu dovolí šířit dezinformace, které jsou dnes lehce vyvratitelne. Je mi trochu lito těch lidi, co mu naletěli, ale z reakci pod recenzi vyplyva, že jsou tito lidé spokojeni a nevadi jim to. Tak pak je všechno v pořádku. :-)

Dík za informace!

Etzler predevsim lze ve velkem stylu. Tady v Cine je za pitomce, ktery i ve spatnem pocasi videl zlotrilost vlady v Pekingu. Ceska komunita tady mela za nej slogan: Je hnusne, zavolejte Etzlera, ten uz vyvetli, jak za to Pekingska vlada muze. Pitomosti od Etzlera nepotrebuji cist, v Cine bydlim pres 7 roku a co se tady deje vim dost dobre.

Jen takova drobnost. Pry tady byl asi 23x zatcen. Historka nemusi byt pravdiva, ale musi pobavit a hlavne zaiujmout. V cizi zemi obvykle neni mozne byt zatcen vice nez jednou. Pak nasleduje zruseni viza a adios. Takze kdyz uz chce Etzler krmit usi, mel by to delat lepe.

Ale at si kazdy veri cemu chce, treba ze Etzler je prototyp pravdomluvneho a dobreho novinare.

Když je někdo v Číně nebo Rusku za pitomce, tak je to pro něho to nejlepší vyznamenání. Na vás jsem si vzpomněla hned, jak paní Pantlíková začala s paní Krumpálovou.

Pan Tomáš Etzler je podle mne prototypem novináře, který se ani netváří, že si zachovává objektivitu v tom, co popisuje. A tak jeho postřehy z Číny působí jako subjektivní a zkratkovitý popis od člověka, který tam sice delší čas pobýval, ale tuto velmi složitou zemi lépe poznat a pochopit způsob myšlení tamních obyvatel snad ani nechtěl.

Četl jste předmětnou knihu?

Pravidelně sleduji a čtu blog paní Kateřiny Krumpálové, ta v Číně stále žije. Její články jsou autentické, nejsou zaměřeny (jednostranně) ideologicky - jako články novináře T. Etzlera. A zřejmě je tak zaměřena i jeho kniha. Pokud působil v Číně bylo to i z jeho reportáží v televizi zcela zřejmé. Proč už v Číně nepůsobí?

A o tom to je, paní Pantlikova, kdo v Číně stále žije, musí se chovat jako Číňan. Nesvobodně. Ale pochybuji, že to vy pochopíte.

Za své celoživotní obohacení považuji cesty. Do Ruska a Číny. Mnoho společného. Osobité kulturní dědictví a přírodní krásy. Společný jmenovatel? Zvláštní režim, který nejsem schopen pochopit. U Ruska jednodušší, další varianta carismu. Čína mi připadá, jako spletenec všeho. Od venkovského feudalismu, přes socialismus. Jakési budování komunismu, kapitalistickou cestou. Aby toho nebylo málo, tedy i náboženské vlivy, tradice ...

Pak i zajímavé, kolik různorodých cest může existovat. V obou zmiňovaných zemích, určitě pokroky jsou. Pořád ovšem atribut - "Stará zla se řeší - nastolováním nových". V čele někdo - něco, jako osvícený a diktuje. Kdo nesouzní, dopadne jako mlíkař. Ze Skřivánků na niti. Demokratický dialog není veden - je třeba masově souznít. Total ničení ŽP, jako kdysi v ČSSR. Masivní podmaňování si přírody, její drancování. O Rusku škoda slov, Peking zavalen smogem. Všechno se dělá pro člověka, který svobodně nemůže dýchat, doslova.

Musí být ovšem šťastný - Je přece nová, šťastná doba, že soudruhu? Proto docela obdivuji tuto M. Kunderovu větu, z Lehkosti bytí. Napsal ji dávno, nadčasově. Je stále platná, aktuální. Podstatný rozdíl Moskvy a Pekingu? Čína nebojuje. Moudře pochopili, že to za ně má dělat ekonomika ...

Naprosto přesný postřeh, pane Bučku. Rusko je svým způsobem zaostalé. Čína vede v "pokroku" podmanění si všeho, přírody, lidí, jejich myšlení atd.