Na podvýživu zahyne dle údajů z časopisu Independent v UK ročně 351 pacientů a to jsou pacienti, kteří nejsou ve stavu mozkové smrti. Zdtravotní péče, hrazení z daní je v UK dlouhodobě podfinancovaná a jsou zde na vše dlouhé čekací doby. Já jsem ale zastáncem eutanazie, pokud si to nevyléčitelně nemocný přeje, případně tak naznají odborníci, kvalita jeho života je nevalná a míra jeho utrpení je značná. Bohužel staletí působení katolické církve, jež mylně hlásá tezi nesmrtelné duše, o níž neexistuje jediný reálný důkaz, evoluční věda naopak dokazuje pravý opak, tento životní přéstup, jenž byl běžný v antice, neschvaluje a raději vidí, když se člověk svíjí v bolestech anebo nemá žádné vyhlídky. Ačkoli se najde pár knězů, kteří s tímto postojem nesouhlasí. Církevní učení o tom, že se má člověk dostat do nebe se nezakládá na vizích prvních křesťnanů, až na pár zlomkovitých odkazů. . Židé mají šeol, a první křesťané, převážně Židé očekávali příchod mesiáše ve své době, stejně jako historická postava Krista. Proto si vymysleli koncept zmrtvývstání Krista a posunuli vše do nedohledna. Původně si ale všichni představovali, že budou žít tady v nějakém lepším světě zde na zemi, ne v nějakém nebi, pekle, očistci. To už ale není dnes možné, protože bychom zde byli už všichni naňahňaní. Existence pekla v bibli až na pozdější apokalypsu vůbec není a ti, kdo nevěřili v Krista či odporují Bohu, se měli jen rozplynout v nic.

Nikdo nemůže brát člověku právo na život, ani na dobrovolnou smrt. Bez problémů je to tam, kde je člověk ještě natolik při fyzické i duševní síle, aby po zralém uvážení ukončil svůj život vlastní rukou (viz třeba pánové Tigrid, nebo Brodský) a není tam tedy potřeba asistence lékaře. Pokud je člověk pevně rozhodnut ukončit svůj život kvůli nemoci, která ho dlouhodobě upoutala na lůžko, je zcela odkázán na pomoc lékařského personálu a již není schopen vyřešit to sám, měla by existovat nějaká možnost, jak mu pomoci. Neobstojí argument, že dnes už lze pomocí medikamentů umírat bezbolestně, protože ne vždy jde pouze o bolesti, ale i o to, že ne každý snese živoření v posteli, kde se odehrávají všechny životní funkce (příjem potravy i vyměšování), bez jakékoliv naděje na zlepšení. Je zde jistě etický problém, že je zde lékař stavěn do role "vykonavatele", ale to by se možná dalo technicky vyřešit tak, že poslední krok by udělal sám pacient.

"Právo na život nebo právo na smrt?"

Já jsem pro obojí. Ale já to mám jednodušší, protože jsem ateista.

to bych podepsala paní Jandová-ale rozhodnutí má přijít od rodiny ne z vnějšku

Jedno je jiste, ten nahore si to prebere podle svyho.

Tomasi, dekuji za clanek z Lucernu

Rádo se stalo - z Ostravy

Karma.

děkuji

Bůj je velký a spravedlivý

proč dovolí aby se takový malý tvoreček narodil a po krátké době naplněné bolestí a zoufalstvím rodičů musel zas odejít?

Na tuto otázku nelze odpovědět jednoduše v diskuzi zde, ale je možné, že bez bolesti by jsme si neuvědomovali pocit štěstí, a z bolesti budeme vykoupeni.... Je to věc víry, pokud ji nemáte, nebude Vám ani tato megazjednodušená odpověď nejspíš stačit......

Zasloužená karma.

díky

Žijeme ve velmi divné společnosti, v jakési virtuální společnosti, poněkud zvrácené společnosti.

Na jedné straně žádáme o právo na usmrcení, i když je stav léčitelný, a na straně druhé žádáme od lékařů zázrak uzdravení prakticky mrtvého člověka.

Na jedné straně odmítáme dát korunu na léčení nemocného člověka, ale na druhou stranu rozhazujeme tisíce korun na léčení nevyléčitelného domácího mazlíčka.

Na jedné straně stále nemáme dost ústavů, kde bychom pečovali o důstojné dožití starých lidí, ale stavíme útulky na dožití zvířat.

Co je příčinou takovýchto zmatků? Nechybí nám jednotící princip? Jaký?

Víra....(a s ní spojené hodnoty). Nebo aspoň fungující etika.

Děkuji za blog na velmi zajímavé a ožehavé téma. Souhlasím a chápu život jedince jako nezasloužený dar.

děkuji za návštěvu.