Skutečná a jediná cesta ven, vede přes práci - a jedno jakou, jen ne tu, kterou organizuje stát ve formě nejrůznějších sociálních pomocí.

Dokud chlapi i ženy museli pracovat ve fabrikách - nejen u lopaty, ale i u soustruhů, fréz, tkalcovských stavů, zemědělství, v dolech, nebo jako řidiči ....... - nebyly problémy tak velké jako dnes, kdy pracovat nemusí. O jejich slušný příjem se stará nejen sociálka, ale i státem placené neziskovky, které svým klientům rozdávají návody, jak podojit stát.

Od první třídy je ujišťován jak kantory, tak i vychovnou poradkyní, že je předurčen maximálně k manuální práci,

Zdroj: https://vodvarka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=804757

Až na tu knihu narazím, musím si ji přečíst. Úplně si představuji ty živě popsané scény, jak snaživému prvňáčkovi, který se právě snaží přijít na výsledek rovnice 1 + 3, vysvětluje učitelka, že nemá smysl, aby se učil počítat, případně slabikujícímu vyrve Slabikář a hází ho z oken se slovy: "Nech toho a běž se prát s ostatními, stejně skončíš u lopaty nebo na dávkách!". Zoufalý, od učení odrazovaný žák se obrací na školní poradkyni se žádostí, aby mu zajistila doučování a ta ho odmítá s odůvodněním, že stejně skončí dealování fetu...

vyrustal jsem na severu, UL, cikanu /tehdy se teto skupine nerikalo Romove/ bylo kolem me opravdu hodne a doma jsme byli vychovani - kluk je kluk a je jedno, jestli bilej, nebo cikan. to samy s holkama. tak nas doma vedli a mezi moje nejblizsi kamarady patril i Dalibor. chodil k nam, my chodili k nim do rodiny a fungovalo to. pak me jina skupina cikanu zmlatila - ukradli mi tasku - a Daliborova parta se postarala o to, aby se mi nic takovyho nestalo. umeli jsme vedle sebe koexistovat a snad ukazali Daliborovi a ostatnim, jak ma clovek fungovat.

nezafungovalo to idealne - po x letech jsem Dalibora potkal. bohuzel, nepracoval, protoze "se mi nechce, Marku, vis?"

oduvodnil a mne to jen potvrdilo, BOHUZEL, to, o co tady jde.

Kdyz se nekolik Romu z toho zacarovanyho kruhu dostane, panbu zaplat, bohuzel je nasledovani takoveho stylu zivota v teto minorite minimalni. a musim rict, ze me dost zvedlo ze zidle jejich: kvuli Ukrajincum nemame davky vcas...

Ahoj Marku, já si je nijak neidealizuji, vím, že jejich raison d ́etre je odlišný. Právě proto vítám, že se najdou někteří, kteří chtějí vyskočit a ukázat, že to jde.

Před cca 60 lety byli ve stejném postavení v USA černoši. Nevím, jestli to bylo affirmative action, ale najednou byl náčelníkem generálního štábu pan Collin Powell, šéfkou diplomace C. Rice a nakonec i president Obama. Nijak nehondotím jejich počínání, ale samotný fakt, že došli tak daleko, může a nejspíše i je inspirativní. Rasismus asi nevykořeníme nikdy, vždy se najdou ti, kteří se budou považovat za lepší, než ti druzí s jinou barvou kůže. Ale sedět a nadávat je snadné. Proto vítám Patrikovu knihu.

Za mě v recenzi poněkud rozvláčné vysvětlování schopnosti prosazení se, ale pak schopně napsané.

Tomáši, děkuju. Za Patrika, za jeho knihu i za sebe.

Pane doktore, tentokrát absolutní nesouhlas. Patrik Banga je pro mě absolutně nedůvěryhodný člověk, který ze sebe dělá někoho víc, protože jako Rom to dotáhl někam víc, než většina Romů, což není až tak velký problem. A dává nám to poznat.

Kdo se mu znelíbí, toho čeká na blogu trest. Se čtenáři ani s blogery nediskutuje, to je pod jeho úroveň. Udavače Nohavicu vypíná, pro udavače Babiše pracuje. A napsat životopis ve čtyřiceti letech? Komické......

Dobrý večer, paní Jandová, vůbec Vám nebudu brát Váš názor na Patrika. Myslím, že jej znám o cosi více než Vy. Pokud jde o jeho účinkování na blogu idnes v rámci administrace, chápu jej o cosi více, než Vy, protože už více jak tři roky dělám totéž na Blogosféře a není to vůbec jednoduchá práce. A to na BS je frekvence autorů i diskusních příspěvků asi desetinová. Pokud by měl skutečně diskutovat s každým, kdo by jen trochu chtěl, nedělá 24 hodin nic jiného. Všichni, co zde píšeme a diskutujeme, v zásadě činíme pro kapsu pana Babiše, tohle bych asi tak úplně nikomu nevyčítal. A že o sobě napíše cosi, co možná bude inspirovat další Romy, je prostě jen dobře. A ta jeho kniha je dobrá a neříkám to jen já, ale i porota, která mu dala Magnesii literu. Ta se opravdu nedává jen tak. Zkuste si ji přečíst.

Čítala som aj Šárkinu knihu aj Horstovu a teraz čítam knihu pána Patrika a súhlasím tak ako ste to napísal, že je napísaná bez príkras a je totožná s jej názovom a nadčasová. Dobre, že je na svete a kto potrebuje von (alebo aj nie) si k nej cestu nájde

Je to tak, Janka. Můj obdiv patří všem, kteří tak nějak pomyslně překročili svůj stín.

Hmm, tak naše společnost ještě neudělala všechno pro to, aby Romové našli cestu ven? A co pro to udělali sami Romové? Spoléhat se celý život na sociální dávky a na to, že to někdo udělá za nás, asi není ta správná cesta ven.

PS: protože jsem pracovala ve zvláštní škole, vím o problematice docela dost. My se snažili, aby děti měly nějaké vzdělání a aspoň se vyučily, ony byly vysmáté, protože život bez práce a na sociálních dávkách byl pohodlnější. A nejsmutnější na tom bylo to, že zatímco my jsme pracovali a brali k malé výplatě sociální dávky, Romové měli větší příjmy než my, a bez práce. Bylo to smutné, ale bohužel to tak bylo. A pokud máte bez práce víc peněz, než za práci, nutí vás něco pracovat? NE. A nepracoval by nikdo, bez ohledu na barvu pleti.

Pokud si najdete čas a knížku si přečtete, tak uvidíte cosi z druhé strany. Ani autor nepopírá fakt, o kterém zde píšete, že mezi Romy jsou flákači, stejně jako mezi gádži.

To jsi moc hezky napsal Tomáši A ten závěr podepisuji