Jen málo míst v naší zemi vzbuzuje tak tísnivé pocity, jako je památka na sběrný tábor v Terezíně, odkud odjížděly transporty převážně židovského obyvatelstva protektorátu Bohmen und Mahren do vyhlazovacích táborů na Východě.
Vždy se najde kdosi, kdo má pocit, že má větší právo na život než ten druhý. Kdo si myslí, že vyhlazením jedné rasy či skupiny obyvatel se stane Země lepší a krásnější. Že mu ubude starostí a že jeho život bude snazší a radostnější.
Malá pevnost Terezín, kde byli shromažďováni především Židé, sloužila jako jakási přestupní stanice, odkud byli od roku 1942 vypravovány transporty do Osvětimi, Treblinky a dalších míst, kde byli ihned po příjezdu zbaveni života a spáleni ti, kteří pro nacistickou ideologii představovali pouze jakýsi nepotřebný a škodlivý materiál. Z mnoha desítek tísíc Židů jich válku v těchto táborech přežil jen zlomek.
Jen pár fotografií, většinou bez komentáře.
V tomto prostoru byli ubíjeni ti, kteří se čímsi provinili. Ale i ti, kteří neudělali vůbec nic a sloužili jako cíl sadistických bachařů k ukojení jejich nenávisti.
Stéla před museem
Plastika "mučedník"
A dakší, nazvaná "duše zemřelých"
Popraviště
Aby nám popravčí četa nezmokla
I v dnešních dnech si zase někdo myslí, že kdosi jiný nemá právo na život. Bude zase stavět tábory?
