Zasloužená karma.

Ale to jste ani nemusel psát, pane doktore.

To přece ví každý, že za minulého režimu byli mimořádně nadaní studenti vysíláni na studijní pobyty do zahraničí.

Ze známých osobností můžeme namátkou jmenovat například Václava Klause nebo Vladimíra Dlouhého. I oni byli pro studijní pobyt vybráni výhradně díky svým studijním či pracovním výsledkům a nikdo je nikdy neodezíral, že k tomu aby jim byly cesta na Západ umožněna, se museli o tehdy vládnoucí režim ušpinit.

Vy jste je zajisté z něčeho takového také nikdy nepodezíral. Viďte.

Docela by mne zajímala odpověď pana Vodvářky.

A hlavně by mne zajímalo, kdo se s komunistickým režimem umazal a kdo ne, když píše, že k cestě do Itálie mu pomohla Panna Maria a ne komunisté. Jenže, co dělat, když mi pan Vodvářka doposud neodpověděl, zda generál Petr Pavel trpí významnou mozkovou poruchou. Místo něj pan Flaška tvrdí, že nemoci jsou léčitelné, ale zda se z této významné mozkové poruchy již vyléčil generál Petr Pavel, mi neodpověděl.

A přece jen, od lékaře má vyjádření větší váhu než od pana Flašky.

Ta doba byla tak absurdní, že se už ani nechce věřit, že něco takového bylo možné.

Moc hezky napsaný blog, škoda, že jste ho v závěru trochu shodil tvrzením, že nejsilnější česká vlastnost je bonzáctví.

Závist, paní Spálenková. V ročníku bylo 300 studentů a vyjet mohl 10. Takže onen anonym mohl mít i tento důvod.

Pane Vodvářko,

děkuji Vám za blog, který jste mi věnoval.

Jen jste se ve svojí skromnosti zapomněl pochlubit, že kromě Západu jste za komunistů cestoval i na východ, konkrétně do Stalingradu v SSSR.

Ale, mohl byste mi už konečně napsat, jak je to s významnou mozkovou poruchou v případě generála Petra Pavla, bývalého komunisty a zběha k nepříteli? Nejdříve VS a nyní NATO!

Určitě si vzpomínáte, jak jste blogerovi Jaroslavu Polákovi do diskuse napsal, že ten, kdo vstoupil do komunistické strany má významnou mozkovou poruchu.

Cituji přesně Vaše slova: "Chci říci, že vstup do této strany už znamená podstatnou mozkovou poruchu /bez ironie/."

https://jaroslavpolak.blog.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A150630_467038_blogidnes

A já jsem se Vás ještě častěji ptal na to, jak je to v případě generála Petra Pavla, ale doposud jste mi neodpověděl.

Dnes je to obzvláště aktuální vzhledem k tomu, že generál Petr Pavel obdržel nejvyšší americké vyznamenání: https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/465803-general-pavel-obdrzel-nejvyssi-americke-vojenske-vyznamenani.html .

Že by USA vyznamenaly nejvyšším vojenským vyznamenáním komunistu s významnou mozkovou poruchou? Můžete mi to nějak vysvětlit? Děkuji

Nemoci jsou léčitelné. U někoho. U někoho ne, protože má tu nemoc prostě v genech. A to je Váš případ p. Petříku.

Moc dobrý. A ano, takto to chodilo. Jsem rád že jste to napsal a doufám že nejen kvůli nějakému Petříkovi. Ten přeci nestojí ani za jediný úhoz do kávesnice. Pěkné čtení a karma.

Už jsem psal. Jsem dneska v dobrém rozmaru a pan Petřík neustále klade otázku, jak je to možné, že jsem se dostal na VŠ, že jsem dostudoval a že jsem se dostal během studií i do Itálie.

Jelikož to trvá několik let, mám za to, že jej to trápilo, že se v noci budil, nemohl dobře spát a pořád na to musel myslet.

Tak jsem mu to chtěl ulehčit.

On ten váš příběh ukazuje, že to tehdy nebylo pouze o režimu, ale o hlavně konkrétních lidech na konkrétních místech.

Kdybyste tehdy narazil na "hajzly", nepomohl by vám sebelepší prospěch a možná ani vymakaný kádrový profil.

Sám jsem měl podobné štěstí na středoškolské profesory a následně i na vysokoškolské kantory.

S přijetím na VŠ jsem problémy neměl, neboť jsem si vybral studium matematiky, kde počet uchazečů byl tradičně o něco málo nižší než kvoty pro přijetí. A ani si nějak po těch letech politický pohovor nevybavuji, jen přijmačky z matematiky a fyziky.

Pane Langere, mýlíte se.

Normální totiž je, aby do toho, co chce kdokoli studovat, nemluvil nikdo, než přijímací komise, případně výsledek testů. Jakákoli ingerence ředitele střední školy, případně nějaká sebranka gerontů, je prostě špatná.

Tak koukám, že jsem měl docela kliku, neb na matfyzu jsem se (v prakticky identické době) s žádným velkým tlakem nesetkal. Asi soudruzi těm diferenciálům moc nerozuměli

Oni soudruzi rozuměli třídnímu boji. Ale je fakt, že medicína, práva a pár dalších škol bylo jaksi pod jejich drobnohledem. U nás v Ostravě byla Vysoká škola báňská bez potíží, podobně dopravní v Žilině.

Ja, ac vysvedceni i zaverecna zkouska v osme tride s vyznamenanim takove stesti nemel. Soudruh reditel rozhodl, ze nejsem vychovavan v duchu socialisticke spolecnosti a pujdu do vyroby. Basta. Nebylo odvolani. A tenkrat nas takovych byla snad polovina tridy.

Ovsem v dalkovem studiu uz mi zabranit nemohl.

Vysokou školu jsem taky vystudoval až po vojně při zaměstnání. Taky mi v tom nikdo už nemohl zabránit.

Jeden z mnoha případu v okolí. Studentka gymnasia, samé jedničky. K přihlášce na medicínu napsala škola toto: Přes výchovné působení školy nezměnila svůj světový názor, studium nedoporučujeme. Soudruh z obce napsal: "Celá rodina lýtá do kostela".( I s tím Ý) Božím řízením nakonec vystudovala. Onoho soudruha v obci praštilo poleno. První kdo u něj byl byla ona, už mladá lékařka....

Je to tak. Oni posléze ti moji soudruzi měli tak nějak bolavá záda a koho vyhledali? No přece toho kluka, co bydlel v sousedství a kterého znali.

o době všelijaké veselejším pohledem... i když, co si o té veselosti budem povídat...Moje mnohem chytřejší spolužačka se na žádnou školu nedostala, protože rodiče se znali se Zátopkovými; jak naložili s těmi rodiči...smutek akorát...Já mám historii takovou, že ... no zkrátka ne té vysoké jsem učit nezačala...někdy ani jeden klikyhák za snadnou a prestižní pracovní umístěnku nestojí:)

Tomáši díky co udělá jedna nákupní taška

Děkuji Vám Radko, těch peripetií člověk zažije. Shodou okolností byla ona paní Kubíčková mou pacientkou a to docela dlouho.