Jedni břemena druhých neste

Není lepší doby si připomenout slova z listu sv. apoštola Pavla Galaťanům. Jsou universálně platná s přesahem do dnešních dní. 

Ti, co poslouchají velikonoční pašije, dobře vědí, že když Ježíš Kristus už nemohl nést svůj kříž na Golgotu, pomohl mu Šimon z Kyrény. Muž, který se tam objevil zcela náhodou, vykonal skutek milosrdenství, aniž nejspíše věděl, komu posloužil. Díky Písmu je jeho jméno zaznamenáno navždy. 

Současně je i navždy zaznamenán i citát, uvedený v úvodu blogu. Jsme nabádáni, abychom se projevovali stejně, jako již zmíněný Šimon. Tedy - pokud můžeme - pomohli bližnímu svému poponést jeho kříž a tak nějak se nezajímali o to, co za to. 

Jsem rád, že poslední dny přinesly dvě zprávy, že se to stále děje. 

Respektovaná blogerka Kateřina Karolová napsala článek o ženě s pěti dětmi, která byla ze dne na den vyhozena svým mužem ( a otcem těchto dětí ) z bytu, bez prostředků, bez možnosti azylu. /zde/  Díky článku a aktivitě mnoha lidí na sociálních sítích dopadlo vše dobře a zmíněná žena nezůstala bez pomoci na dlažbě. I přes nepřízeň některých rádců (mnohdy vulgárních) bylo více těch, kteří pomohli penězi či věcnými dary. Nijak se nezajímali, jak se ona žena dostala do problémů, co tomu předcházelo atd. Současně jistě neočekávají, že za svůj skutek milosrdenství dostanou nějakou odměnu. Byli podobni Šimonovi z Kyrény a bohatě naplnili radu sv. Pavla.

V pořadu 168 hodin dne 14.4.2019 uvedla ČT příběh azylového domu sv. Máří Magdalény v Jiřetíně pod Jedlovou, kde bydlí matky, mající snížený intelekt, se svými dětmi. Pro majoritní společnost nejspíše zcela bezperspektivní komunita, která je plně závislá na státu. Od počátku letošního roku se díky snížené finanční dávce od státu ocitli v přímém ohrožení, že obyvatelé domu nebudou mít peníze na jídlo. Díky reportáži se našlo mnoho lidí, kteří posílali peníze, věcné dary a potraviny. Dle ředitelky Domu šlo i o malé nevýznamné částky, které však pomohly překlenout kritické období. Všichni tito lidé opět přišli s tím, že pomohou nést břemeno jiných, kteří již nemohou.

Naše společnost je rozdělená, mnohdy nesmiřitelně. Přesto - v okamžiku, kdy je třeba projevit opravdové lidství - se objeví řada bezejmenných, kteří nesou aspoň část cesty kříž jiných. Jsem si jist, že podobné příběhy se odehrávají dnes a denně a nikdo o nich neví. Je v tom velká naděje, že to s námi vůbec není tak špatné.