To je dobrý článek. Do zdraví politiků zahrnujeme i duševní zdraví, že?

Zdravotní stav politika je tzv. veřejným tajemstvím.

Možná by nebylo od věci, kdyby pro příště kandidáti na prezidenta zveřejňovali svůj zdravotní stav, když nejsou sami soudní...a nebo po zvolení, by měli prokázat, že nebudou muset od samého počátku svého volebního období být zastupováni, nebude jim měněn (zkracován, omezován...) program a výkon jejich funkce, která často obnáší účast na méně či více zdlouhavých ceremoniálech a mezinárodní či společenskou reprezentaci hlavy státu a nebo rovnou mít zvoleného víceprezidenta, kterýžto by vrchní hlavu placenou zastupoval v případě dočasné pracovní neschopnosti

Jednoznačně veřejným statkem. Stačí si připomenout, jak celé USA řešily, když se Hillary Clintonové udělalo po jedné předvolební akci nevolno. A to, že prezident Obama junácky vyklusával všechny schůdky, které vedly k řečnickému pultíku, mělo taky svůj význam - dát všem signál, že "ve zdravém těle zdravý duch".

Navzpominam si, ze by to resily cele USA, ale cesky tisk se o tom zminoval. Hillary tenkrat opravdu mela chripku na rozdil od "virozy" Milose zemana.

Tak, tak, Tomáši, smích nás trochu přechází... Ale taky jsem si vzpomněla na dávný vtip z doby sovětských gerontů: možná, ho už do diskuse někdo dříve dodal, dívala jsem se, ale nezvládla jsem pročíst celé. To jsou zas postřehy... Pokud se opakuju, sorry: Tehdy se říkalo, že televize nasadila do vysílání nový třídílný sovětský seriál- 1. díl Sanitka, 2. díl Nemocnice na kraji města, 3. díl Jízda na lafetě

Když tehdy tak rychle po sobě zemřeli Brežněv, Antropov a Černěnko, koloval vtip: - - - Kdo z nejvyšších soudruhů ÚV KSS bude dalším generálním tajemníkem?

- Ten, kdo dokáže přejít Rudé náměstí bez hůlky.

Pokaždé náš rozhlas hrál tři dny pohřební marše, o tv nemluvě. Naštěstí jsme tehdy bydleli v Bratislavě, poslouchali rakouskou Ö3 a v tv koukali Vídeň. I ti Maďaři se v médiích chovali normálně.

Milý autore, chápu že vás tato problematika zajímá, ale...

Četl jsem ústavu i zákony týkající se zdravotní péče. Nikde, opravdu nikde není napsáno, že zdraví politiků, nebo informace o něm by měli podléhat jinému režimu, naž zdraví jakéhokoli občana. Je pouze na občanovi, komu a jakým způsobem sdělí informace o svém zdravotním stavu (s vyjímkou nemocí, o nichž musí ošetřující lékař informovat i další osoby/orgány). Volené funkce dokonce nepodléhají ani zákoníku práce, který řeší zdravotní způsobilost pro výkon práce.

Mohu diskutovat o tom, zda by se tyto zákony měly změnit, ale to, nad čím polemizujente, by jste měl brát jako fakt.

Zapomínáte ovšem na pojmy, jakým je např. "duch ústavy", či "duch zákona"". Jde zde o něco, co sice není součástí právní normy jako takové, ale je to všeobecně akceptováno.

Omlouvám se všem diskutujícím. Pan Karel Martinec opakovaně komolí moje jméno, byl na to upozorněn opakovaně a nijak nereagoval.

Z těchto důvodů bude z mých diskusí mazán.

Domnivam se, ze to mela delat uz davno administrace. Ale ta ma zrejme jine starosti.

Padla tady řeč o zdravotním stavu a smrti Leonida Iljiče Brežněva, sovětského vůdce.

Musím zde učinit takové "Coming Out. Byl jsem v týdnu jeho smrti v Londýně, doprovázel jsme jakési dva Slováky.

A když byla jeho smrt oznámena (nejprve jsem se ji dozvěděl v prodejně knih, kde jsem si kupoval knihu F.Forsythe Dogs of War a prodavačka mi to sdělila).

Celý večer jsem pak v hotelovém pokoji strávil přepínáním britských TV kanálů a stále tam byl Brežněv. A žádný výsměch, žádné posmívání či pohrdání. Jen objektivní informace, ze kterých čišelo něco jak hrůza z vojenské moci SSSR.

To je pro ty zdejší posměváčky, kteří si nevidí ani na špičky svých bot.

Když skonal Andropov, můj tehdy devítiletý syn přinesl domů poznámku (mám ji dodnes v živé paměti i s tím J.V.): "Váš syn se neumí chovat při uctění památky J.V.Andropova". Měl jsem sto chutí ji odepsat, že můj syn ještě nikdy neuctíval památku J.V.Andropova a proto neví, jak se u toho chovat, ale pak jsem to raději přešel, protože to byla hrozná bolševická k r á v a.

Píšu o tom proto, že v té době se u nás snad nenašel nikdo, kdo by si z těch opakovaných pohřbů (následoval Černěnko) nedělal srandu, takže si ty vaše rádoby objektivní komentáře strčte do špic.

Tedy od Vás bych takové hrabání na drahošovském povolebním hnojišti nečekal. Frustrace musí být asi prevít!!

P.S.

K Havlovu zdraví jste se také takto pochybovačně vyjadřoval???