Moc pěkné! Gratuluji a těším se z Vašeho blogu. Je to můj dávný sen. A myslím, že správná chvíle jednou přijde.

Být jen sám se sebou je umění, za které život, Bůh, příroda či člověk sám sebe bohatě odmění.

Máš recht, mám stále pocit, že dostávám více, než dávám. Ta odměna je prostě bohatá.

Té potřebě být sám rozumím, taky to tak mám. Jsi borec, Tome

Gratulace k cestě i čibuku v závěru.

Krajina se stává Někým. To je krásný. Vím to taky, ale nikdy jsem to takhle nenapsal.

S krajinou se dá mluvit, dá se hladit a někdy i vzít za ruku.

Fajnovou sobotu přeju.

Děkuji, Marku. Vnímal jsem to tak. Bylo to velmi silné. Tobě taky krásný víkend.

Paráda, a vítej nám zpátky! A za ten výkon a hezké zvěstování Ti odpouštím, že čvaňháka nazýváš čibukem.

No jo, máš recht. Čvaňhák, bidlo, doutník, atd.

Zasloužená karma

Bože nádhera! Tomáši já snad také vyrazím! Vzpomenu si pak jistě i na vás! Děkuji za inspiraci a krásný blog! Dalibor

Tomáši, parádní pouť. Být sám se sebou je úžasná záležitost. Také to tak někdy mám, i když neputuji tak dlouho. Příroda je společníkem, pro mě pak ještě zvláštní moc má moře. V Santiagu jsme s Honzou byli na podzim, takže rozumím. To je totiž kapitola sama pro sebe.

Děkuji, Soňo, užil jsem si pouti do syta. I když Santiago je v cíli ta trochu cirkus, ta cesta tam je jedinečná.

Išla som teraz s kamarátkou po častiach cestu SNP zasahujúcu na moravské pomädzie ale s kamarátkou.Cez slovenské hory neradno ísť sám. Krásne foto, text i cesta.

Janka, vzhledem k medvědům jde nyní o velmi rizikový podnik. Taky bych se bál.