Dekuji, perfektne napsano, samozrejme, ze souhlasim. Za me karma!

Euthanazie je dobrá - ale jen v případě, že se jedná o pacienta u kterého není jakákoliv, byť sebemenší naděje na zlepšení a má velké bolesti. Kdy už je "léčení" jen udržování neudržitelného. A věřte, ve své profesi se setkávám s lidmi, kteří jsou nemohoucí, tedy vím o čem píšu.

V určitých případech bych nebránil tomu, aby měl lékař možnost vyhovět pacientovu přání. Na druhou stranu by eutanazie rozhodně neměla nahrazovat péči psychologa a psychiatra.

pece psychologa je na nic, jedine psychiatr muze pomoci ale pouze kdyz pacient VELMI spolupracuje. A kdo nechce skoci pod vlak.

Když přijde řeč na eutanazii, vytanou mi na mysli dva příběhy. Prvý uvádí Frankel v jedné ze svých knih:

Po válce si u jedné zemi všiml zvláštního náramku - bílé korálky s nápisy David, Ester.... Ptal se o co jde. Odpověděla: "To jsou prvé zoubky mých dětí. Když jim vypadly, schovala jsem si je." - "Tak vy máte 6 dětí?" - "Měla jsem. Jsem Židovka. Manžel a všechny děti zahynuli v Osvětimi. Já jsem přežila." - "A to můžete ten náramek nosit?!" - "Mohu. Vzala jsem si 6 dětí, které přišly o rodiče a starám se o ně."

Druhý příběh se udál asi před 10 roky v Holandsku. Muž se 2 dětmi se zabil v autě. Jeho žena se s tím nedokázala vyrovnat, požádal o eutanazii, lékař jí vyhověl. V novinách se o tom diskutovalo, zda měl či neměl vyhovět.

Žena, která se v městě rozbitém válkou s nefungujícím zásobováním dokázala postarat o 6 dětí dokazuje, že dříve u lidí převládal postoj: S potížemi se musím porvat. Dnes převládá postoj: Když přijdou potíže, je zapotřebí to rychle vzdát.

příklad dobrý, závěr logický, přesto nemohu nedodat - a co je nám po tom, že nechtěla žít? neskočila pod vlak, odešla v klidu a s rozvahou; každý z nás je jiný, jinak připravený na bolest; a každý má právo vypořádat se se svým životem po svém, pokud při tom nezabíjí a nemrzačí jiné...

to se to hezky rekne kdyz je clovek zdravy, a nebo treba ne, ale pri smyslech, a samostatny. Zkuste zit v umelych plicich, nebo na voziku bez moznosti sebou hnout bez cizi pomoci. Jsou jedinci kteri to nejak dokazi, jini ne, a nutit cloveka zit kdyz uz nechce je tyrani.

Nav existují také indicie, že  v případě existence převtělování duší, sebevrazi se pak v další generaci pokračují jako zdravotně postižené bytosti.

Tak tenhle názor neznám, ale rozhodně je zajímavé, že všechna náboženství (která znám) sebevraždu považují za těžký hřích.