17. října 1939 odjel první transport Židů z Ostravy

Je to už 75 let, kdy nacisté otevřeli to, co filosof Martin Buber nazval "obrovskou ránu v řádu bytí" - tedy transporty a likvidaci jedné rasy - Židů - do vyhlazovacího tábora Osvětim.

Dle dostupných pramenů čítala v roce 1930 ostravská židovská obec 9.804 svých členů ze zhruba 125.000 občanů Ostravy. Z této obce pocházeli velmi významní jedinci jako režisér Pavel Blumenfeld, Šlomo Rosen, pozdější ministr israelské vlády či podnikatel Bachner, po němž zůstala budova obchodního domu, stojícího na dnešní Zámecké ulici.

Ostrava byla prvním místem, odkud 17. října 1939 v rámci vysídlení Židů ze středoevropského prostoru začaly transporty směrem na východ, zpočátku do oblasti polského Lublinu. V této době ještě nebylo schváleno "konečné řešení", tedy vyhlazení jedné lidské rasy z povrchu zemského. Ten den bylo nařízeno mužům židovského původu z oblasti ostravska a frýdecka, aby se shromáždili v jízdárně nedaleko dnešního Úřadu Moravskoslezského kraje. Odtud byli převezeni na nádraží v Ostravě - Přívoze a dopraveni do polského města Nisko nad Sanem. V tomto městě měl být vybudován tábor pro Židy, jež měli být odsunuti z bývalého Československa a Rakouska. Paradoxem zůstává, že náklady na vybudování zmíněného tábora nesla židovská obec - tedy jak plány tábora, tak i materiál na jeho stavbu.

I přesto, že tábor byl fakticky zbudován, byla jeho činnost záhy ukončena. Drtivá většina odsunutých Židů byla po ukončení činnosti tábora vyhnána a ponechána svému osudu v cizím prostředí. Z nich přežilo jen torzo. V táboře zůstalo zhruba jen 500 lidí, podstatná část z nich se vrátila domů. Přesto však v roce 1942 neunikli svému osudu a drtivá většina navrátilců z Niska zahynula v roce 1942 po krátkém pobytu v Terezíně ve vyhlazovacích táborech Osvětimi. Část Židů před válkou emigrovala, někteří vstoupili do zahraničních armád. 

Po válce se do Ostravy vrátilo pouze asi 500 Židů, kteří přežili nacistické třeštění, nicméně drtivá většina z nich posléze emigrovala do státu Israel.

V dnešní Ostravě je jen málo židovských památek. Poslední budovu nechal zbourat městský tajemník KSČ pro kulturu Miroslav Kabeš v roce 1988. Šlo o unikátní stavbu pod ochranou UNESCO - pohřební místnost u židovského hřbitova na tehdejší Gottwaldově ulici /dnes třída 28. října/, posléze byl zrušen na stejném místě židovský hřbitov. Toto místo připomíná již jen kamenný památník v podobě menory.

Další památky jsou spíše nenápadné. Na místě bývalé synagogy v Moravské Ostravě byl umístěn bronzový sedmiramenný svícen s Mojžíšovými deskami. Ten byl v roce 2011 odcizen.

Na dlažbě několika míst jsou pamětní tabulky občanů, kteří byli odvlečeni do koncentračních táborů a umučeni.

Přesto Ostrava na své židovské spoluobčany nezapomněla. Vedle vybudování památníku u Hlavního nádraží v Ostravě - Přívoze, kde je popsána událost dnešního 75 výročí, se některé židovské náhrobky přestěhovaly na Ústřední hřbitov na Slezské Ostravě, kde je rovněž nově postavena židovská pohřební místnost.

Poslední léta se v den tohoto výročí připravují kulturní akce, seznamující zájemce o historii s některými událostmi, které poznamenaly historii Ostravy v 30. a 40. letech 20. století. 

V loňském roce se k zmíněnému datu 17.10. v rámci Protimluv fest uskutečnila v Domě umění přednáška Jaroslava Achaba Heidlera, představení knihy polské spisovatelky Beaty Chomatovské Stanice Muranow a vystoupení vokálního souboru Noach.

V letošním roce Čs rozhlas Ostrava připravil kombinované vystoupení vokálních souborů Adash /ženy/, který je bezpochyby nejlepším hudebním tělesem tohoto žánru v naší republice

a mužským souborem Noach, který existuje zhruba dva roky. zde. Oba soubory pod vedením docenta Ostravské university dr. Tomáše Novotného zazpívaly řadu hebrejských písní. Prezentací kulturních odkazů židovského národa Ostravané dokladují, že jim tato část historie jejich města není lhostejná.