Doba,kdy jsem plnila povinnou školní docházku a poté středoškolské vzdělání je již velmi vzdálená. Povinné odříkávání vyjmenovaných slov či velké a malé násobilky, periodické tabulky prvků byla požadovaná norma.
Postupně se na školách odříkávaní znalostí začalo omezovat, někde se až přestalo vyžadovat zcela. Stále více je vše dohledatelné na internetu, až mám pocit, že v úprku lidstva, kamsi rychle daleko vpřed, vzniká chaos a honba za „on to někdo udělá“, „na to jsou specialisti“ a u nás možná po roce 1989 ještě „doba zlá už byla“.
Ženeme se, vlastně hnali jsme se někam. Až nás někdo odkudsi prudce zarazil, vyděsil. Co to? Kdosi zavelel: objevilo se zlo, musíte se chránit, maskovat, zavírat, nestýkat. Kolik lidí si zachovalo nadhled, kolik uvěřilo, kolik přijalo vyřčená slova „moudrých“. Mozky moudrých začaly šířit myšlenky. Lidstvo se nechalo vést. Jak dlouho? Lidé zpohodlněli, zapomněli používat vlastní životní zkušenost, znalosti, dokonce i instinkt. Domnívala jsem se, že s vlnami různých informací, které se změnily z pravd na nepravdy a z nepravd na pravdy, se lidé vypotácí opět se svým vlastním úsudkem. Někteří již ano, většina zůstává pod lavinou všech informací-dezinformací.
Nedávno jsem stála v hlouček se známými. Téma sklouzlo: byla jsem na třetí, já se chystám na čtvrtou. Já změním vakcínu. Bez očkování bych ty virózy určitě nezvládla. Připadala jsem si jako mimozemšťan, ostatně moje děti to kdysi o mne říkávaly. Při pohledu na mé známé jsem čekala, že uslyším: už jsem tak proočkovaná, že musím asi taky pořádně zamakat a shodit nějaké to kilčo (možná i dvacet, třicet). Začnu cvičit, běhat, plavat… Když jsem sama vyřkla, že jednou i několikrát týdně vybíhám na svižné vycházky, upřely ke mně zraky a zmlkly (ne, že bych byla twigy). A ty se nebojíš, že to nestačí na ochranu proti virům? Já se hlavně potřebuju cítit zdravě, jsem hlesla. Hlavou mi proletělo dvouleté covidové období, kdy jsem se první dva měsíce opravdu bála. Bála jsem se i o pejska, až jsem ho jednou též přetřela dezinfekčním ubrouskem. No, to byl pohled. Dva dny si vůbec neolizoval kožíšek. V obchodech jsem nakupovala v gumových rukavicích a plížila se dva metry od lidí. Další měsíce jsem žila pod tlakem vládních opatření a zákazů. Krizi jsem měla v době uzávěry okresů, překračovala jsem hranice a vybíhala do přírody. Těžké pro mne byly zákazy sauny, bazénů, skupinových cvičení, ale i zákazy návštěv divadel, konzertů. Tak jsem se naučila chodit, deset, dvacet kilometrů i několikrát týdně. Nejsem žádný Pribilinec, jsem přece mimozemšťan, který nerozumí rozhodnutím politiků. Zatím jsem tu dobu přežila.
A tak bych chtěla připomenout alespoň částečnými citacemi (určitě není od věci, si je pročíst celé, nejsou dlouhé) všem, kteří zapomněli, ztratili vůli přemýšlet, používat vlastní vědomosti, instinkt, životní zkušenosti, dva naše důležité životní, ač právní, předpisy:
„My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
v čase obnovy samostatného českého státu,
věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku
v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody,
jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů,
kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,
jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti,
jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství,
odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky“
(Preambule ústavního zákona č.1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů)
Listina základních lidských práv a svobod, jenž je součástí ústavního pořádku ČR (zákona č.2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů):
„Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“ (Hlava první-Obecná ustanovení-Článek 1)
„Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. (Hlava první-Obecná ustanovení-Článek 4, odst. 1)
„Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro jaké byla stanovena. “(Hlava první-Obecná ustanovení-Článek 4, odst. 4)
Kolik lidí odešlo s touto novou nemocí, kolik stresem z vládních nařízení, nechám na jiných. Život je velký dar. A takovýto dar se neodmítá a je třeba se k němu chovat s úctou. Přeji si, aby nám již žádná nařízení nepůsobila další stres a ponechala nám volbu si svůj dar užít každý po svém bez omezování sebe i druhých, ať zákonných, či nezákonných.
