Jsou témata „věčná“ a střední věk, pokud se ho člověk dožije, k nim jistě patří. I já mám to štěstí, jsem v něm!
Mé kamarádky jsou též ty vyvolené. Buď jsou již zcela v tomto proudu řeky života nebo na okraji. Každá jinak, ale proplouvají.
Nejmladší z nich, ta na spodní hranici, je bojovnice-podnikatelka. Energická matka tří dětí. Svoje problémy si řeší celé manželství za pomocí víry v sama sebe, v dobro a zlo, kterého je dost a dost a nemá u ní šanci bez jejího komentáře jen tak bez povšimnutí projít kolem. Střední věk si s manželem osladili třetím potomkem a výstavbou konečně svého vlastního bydlení. Takže ona děťátko a on dům.
Další kamarádka již překročila hranici čtyřicítky. I ona nenechala společný život s mužem svých snů bez neustálého pomyslného zalévání vztahu. Někdy mi připadá touto činností až unavená. O změny se jí postaral život sám. Zemřeli ji postupně jak ona říká „báječní rodiče mého manžela“ a její sotva odmaturovaný syn jí před pár lety učinil babičkou s o deset let starší přítelkyní. Takže tady on i ona společně prožívají více či méně očekávaná rozhodnutí pomyslného osudu.
Třetí z nich se těsně po čtyřicítce rozvedla. Matka tří dětí. Jejíž manžel, velmi úspěšný manager, se zamiloval do své asistentky. Odešel s kufříkem a vysvětlením. Pomohl jí splatit dům a finančně ji a děti nikdy neopustil. Těžce to nesla, ale dnes je z toho venku.
Ta čtvrtá, má pár let před padesátkou, řešila manželské problémy též rozchodem. Byl to pro ni osvobozující krok. Dospívající děti zvládla, protože chtěla a musela, především kvůli sobě. Dnes se snaží prožít to, co si užíval její bývalý ale za manželství. Jak ona říká: „Žít veřejně ne tajně, ale oba. Já i bývalý.“ Život Penelopy vyměnila za krátkodobé známosti na víkend, na pár setkání, na výlet a rychle pryč. Potřebuje slyšet jen to hezké, aby nabyl její život rovnováhy.
Poslední, pátá, téměř padesátnice, se rozváděla ve středním věku již dávno, stihla to dvakrát. Je to pracovitá, činorodá včelička. Střední věk začala rozchody a pokračovala hledáním partnera. Bez partnera sice není, ale život jí naplňuje práce a nejvíce vnoučata.
Ty tři, na první pohled opuštěné, si život konečně začínají užívat.
A tak se mi ještě vybavuje setkání před lety se zhruba stejně starou kolegyní z práce. Byla právě po rozvodu a zářila. Tak trochu jsem byla z toho vykolejená. Vždy jsem se domnívala, že rozchod je jen hrůza a běs a ona řekla: „Ne, já dnes slavím.“
Je to i pocit obrovské úlevy od těžko řešitelných starostí v partnerském životě. Po sérii vyjednávání nastává období nového života. Záleží na tom, jak se k tomu kdo postaví. Ne každý se s vážnými kroky v životě vyrovnává stejně rychle.
Ale proč žít jen na půl, když se dá žít na plno v manželství, v páru či singl. Neexistuje návod, každý si ho musí sestavit sám podle chuti. Recept na střední věk – čím dříve, tím lépe.
Dobrou chuť!
