Tichá pošta čistě soukromě

Někde jsem četla, že: „Obrazy jsou potravou duše a hudba je vodou, po níž žízníte.“                    . .                                                      .                                                                                                   .

Jakoby to bylo o mně, jen... jsem dávno zapomněla, že to tak je. A nyní hledám cestu k obrazům a hudbě. Na holé stěny jsem rozvěsila reprodukce ve stylu francouzských kaváren a pošilhávám po malířském stojanu v prodejně s malířskými potřebami. „Chceš-li realizovat své sny, tak se probuď.“ Díky, Matte, teď už to mohu vyslovit: jsi cesta. Ke mně samé, k andělům, k muži, který mne musí sám najít. Možná mi to bude trvat déle, než mi zde bude sloužit má současná pozemská schránka. Možná to dokončím v jiném obalu... Možná to dokončí to něco, co po mně zůstane.

Usedám na rotoped a pouštím si CD od Ježíška. Daniel Landa. Že vám to připadá „nehudební“? Že by to měl být spíše Beethoven či Mozart? Není jen jedna voda, není jen jedna hudba. Je to skládačka tónů, chutí. Aby člověka, mě, naplnila. Chybí mi články, zoubky ozubeného kolečka, chybí mi melodie, tóny, do kterých se moje tělo ještě nikdy neponořilo. Musí mě ovšem vábit, abych se jimi chtěla obklopit.

Dokud mě budou tóny vábit a já se jimi prosycovat, dokud mi obrazy a pohled na barvy, štětec a plátno budou zatajovat dech, budu to já jdoucí k lidem.

Už se nikdy nevracej do minulosti, je to k ničemu. Až naplníš svou duši, pošli to dál.