Studentský divadelní spolek versus kreativita do škol - pozvánka

Harrison Bergeron, premiéra v českém jazyce, 4.2.2011 18,00 h, Komorní divadlo Hlinsko, stane se...

Harrison Bergeron, premiéra v anglickém jazyce, 12.11.2010 magických 12,00h /možná12,11h.../, Komorní divadlo Hlinsko, stalo se...

Mám děti ve studentském věku. Jistě to mnozí znáte z vlastní zkušenosti. Čas od času bývám, a to velice ráda, vtažena do jejich aktivit. Na tomto místě bych řekla do aktivity školy, kterou navštěvují.

V listopadu loňského roku jsem zhlédla představení Studentského divadelního spolku GKVR, který působí na místním gymnáziu pod vedením paní profesorky anglického jazyka od roku 2008. Soubor má nestálý počet členů, mění se jak „děti“ proplouvají studijními léty.

Věděla jsem, že jdu na studentské představení v angličtině. Tudíž jsem očekávala nadšený přístup herců a současně jsem si však neuvědomila, že to nejsou již malé děti, ale lidé na prahu dospělosti. S vlastními názory, které jsou schopni předvést na veřejnosti, s čistým pohledem na život a na to, jak by to v něm mělo fungovat. Dokážou předvést sami sebe, jsou schopni zahrát život těch okolo, popř. ho parodovat. Mladí, veselí, nadšení, plní energie. Jako by ke mně ovanul stříbrný vítr...

Druhou stránkou je i to, že scénář je daný a je třeba ho dodržovat. Jako pravidla v životě. Někdo je o tom musí přesvědčit. Oni jsou herci, oni jsou ti schopní vložit kousek sebe do role ale podle určitých pravidel. Pravidla dává učitel-režisér, který je vede. A pokud je schopný v nich probudit jejich vlastní tvůrčí sílu, probudit v nich sebe samé, jsou pak ochotni jít za ním i ve výuce klasicky školní. Žáci vedeni svým učitelem. Zdánlivě prosté, ale je v tom obrovský kus umění.

V loňském roce jsem byla na přednášce ohledně výuky dětí na školách, způsobu učení. Zazněly tam různé příklady, jak se v které zemi učí. Zaujal mě příklad z Velké Británie, kde se na základních školách třída sestává z žáků, kteří jsou rozděleni do více skupin dle jejich skutečné úrovně a to v každém předmětu zvlášť. Takže například žák humanitně orientovaný je v nejzdatnější skupině ohledně jazyků a je tam spokojený, rozvíjí se. Naopak je v nejslabší skupině matematické, ale i tam se rozvíjí. A společensky všichni tvoří jednu různorodou a přesto celistvou komunitu.

Zřejmě bych chtěla příliš najednou – kreativní škola orientovaná na žáka.

Ale ten obrovský potlesk na závěr podzimní premiéry směrovaný na šestnáct studentů /+hrající profesor/, jejich paní profesorku a druhého režiséra patřil rozhodně i místnímu gymnáziu.

Věřím, že i česká verze bude skvělá a inspirativní.

Někde to prostě jde.

Původní článek napsán na http://vodova.blog.denik.cz