jako bych byla na poště. V rámci nádherného počasí, blížících se Velikonoc, jsem podlehla a vzala si pár dnů dovolené. Pondělí mi bylo z organizačních důvodů na pracovišti odepřeno, takže dnes je můj první dovolenkový den.
Krásné počasí jsem si objednávala na východě i na západě, za oceánem i pod oceánem, abych si ty jarní nádherné paprsky dosytosti užila na obou březích řek zde protékajících mi téměř pod okny. Však jedna končí v oceánu.
No, užila. Brzy zrána jsem absolvovala s pejskem příjemnou (z mého pohledu určitě) vycházku na jeho preventivní kontrolu. Dopadla vcelku dobře, čeká nás ale objednání na čištění zoubků. Tedy možná bych též potřebovala nějakou tu opravu v ústech, za jejich ceny bych to i brala. Pro mne nastane psychicky zátěžové období, dělá se to pod narkózou, samozřejmě že pejsků. Zakoupila jsem protiklíšťovou tabletu a kartou na účet veteriny vložila sedmnáct set korun českých. Poté jsem našeho (dceřinného…) krokodýla (jak našeho maltézáka od jeho útlého mládí nazývám, vzdor mým dětem…) odvedla zpět do pelíšku, s pacičkou převázanou červenou leukoplastí - ladí mu k obojku. Vlastně si uvědomuji, že kdyby neměli barevně laděnou k obojku, nenechala bych mu vysát ani kapičku (krve).
A pak jsem se vydala za mojí štací, za lékařkou, kde se muži neléčí. Kontrola byla rychlá. A jak jsem se pěšky vracela cestou kolem energetických závodů, zastavila jsem se u přepážky s dotazem, zda mi neopomněli zaslat, nebo já snad nepřehlédla, vyúčtování mého odběrného místa. Nepřehlédla jsem. Nezapomněli. Zašlou příští měsíc. Oddechla jsem si a chtěla se zvednout. U přepážky se sedí, neboť tam mají na klienty nachystané židličky (často se tam něco sepisuje a také zřejmě, abychom my zákazníci rychle neodcházeli). Ale ne s lepidlem. Než se zvednete, obdržíte nabídku na bezplatnou službu revizního technika na plynový kotel, která obnáší měsíční platbu dvě sta korun bez jedné. A navíc jako bonus monitoring termínů kontrol, nonstop asistenční služby, úschovu všech záznamů o proběhlých kontrolách apod. Prostě pojistka. V mém případě by to ale prý obnášelo doplatit celkem dvanáct měsíců krát dvě sta bez koruny a dvanáctkrát bez jedné, abych si mohla sjednat technika teď hned. Pracovnice na druhé straně přepážky pak uznala, že se mi to v mém konkrétním případě vlastně nevyplatí. Máte mobil? Nestihla jsem přikývnout natož se zvednout k odchodu. Nabídla mi telefonní tarify, o kterých se možná některým může jen zdát. Naštěstí jsem zdatná a mých necelých čtyřista měsíčně, neomezeného volání a smskování včetně minima internetového připojení jí zastavilo v dalším vysvětlování. Velikonoční pohlednice, žvýkačky, sušenky ani stírací losy ještě nenabízejí.
Rozloučila jsem se se vší úctou a kráčela sluncem zalitými ulicemi (vstříc levným zítřkům…) k domovu. Cestou jsem intenzivně přemýšlela o tom, že se budu holt muset vzdor mé technické liknavosti více věnovat práci s internetem, abych nemusela při osobním jednání, které jsem já vždy a všude upřednostňovala, vyslechnout nabídky, pro které jsem si nepřišla a obírají mne o čas.
Nejsem typ člověka, který si v masně nechá vnutit dámské spodní prádlo za super ceny, ani tuto nabídku neočekává, ale mne již nepřekvapí.
