Čím je mi blog? Čím mi byl dříve? K blogování jsem se dostala ve zlomovém období mého života. Potřebovala jsem ventilovat, utvrzovat se, hledat, možná srovnávat, možná… no, co já vím, rozhodně se začít bavit i jinak, než jsem byla
Blogosféra je svět reálný, hmatatelný. Máte pocit, že se mýlím, že je nereálný, protože je zdánlivě nehmotný? Diskuze, komunikace, sdělování skutečných lidí. Fakta a především zábava. A nebo chcete-li fakta sdělovaná zábavnou formou, prostě pokec na různé úrovni. Možná pro někoho hospůdka Na planetě Svět.
Zpočátku jsem brala internet za virtuální svět, neskutečný. Nějaký moderní produkt současné společnosti, sci-fi hra. Ale on je to vlastně jakýsi velký dům zastřešený někým, kdo potřebuje, aby ho lidé navštěvovali. A lidé tam chodí proto, aby byli na blízku názorům jiných, informacím ať už obrazovým nebo textovým, nápadům jiných lidí, měli možnost si spolu více povídat. Takový dům byl vždy důležitý, nejen v dnešní době. Dříve byly cesty za takovýmto domem delší, byla jich spousta, cest i domečků. Nebylo to tak jednoduché. Dnes uděláme párkrát klik, klik… Lidé v něm probírají věci osobní i neosobní, společensky prospěšné i nebezpečné.
Proč to dnes píšu? Stránky místního blogu dostaly nový kabát, možná lacinější (je krize, víme to všichni), skromnější, jednodušší, bojující s tím, aby ho chtěli všichni nosit, nebo chcete-li, abychom se v něm všichni cítili minimálně tak dobře, jako v tom předešlém. Nemám chuť vypisovat, co se mi na tomto kabátě nelíbí, ty větší či menší drobnosti, které nám byly provozovatelem stránek vybrány. Na druhou stranu při tvorbě článku člověk zjistí, že vkládání článků je i jednodušší. Ale přeci jen bych chtěla vyslovit obavu, myšlenku.
Komunikaci na blogu beru jako zábavu, ale i zdroj informací. (Blog mě často donutí i vyhledávat informace další, jistý způsob dovzdělávání se, ověřování si stavu věci...) Jako si lidé povídají v reálném světě, povídají si i zde. Určitě více odvázaně, uvolněněji, ale ne bezmyšlenkovitě, většinou má vše hlavu i patu, nějakou.. Některé blogy jsou autory kvalitně promyšleny a nemusí působit nestravitelně, ale i naopak naprosto nadneseně lehce, pochopitelné každému.
Co mne tedy tíží, zvedá ze židle? Blogosféru považuji za důležitý komunikační prostředek pro běžné lidi, obyčejné názory, společenskou zábavu. Chci tím apelovat na větší zviditelnění blogu a ne jeho zastrčení do rolety. Je to svět názorů běžného života podaný ústy „lidu“, toho davu, ale především těch jednotlivých lidiček, podaný kreativní formou. Názory lidí by měly být vždy někde slyšet, mělo by se o nich vědět a ne je zasunovat a nechat splynout s reklamami, na přeplněné stránce webu. Zapomenout na něho. A až by společnost jednou názor lidí potřebovala, kde ho najde, když ho nejdříve propracovaně zastrkávala do temného sklepa (i když možná i z finančních důvodů)? Nelíbí se nám (i mně), že nám zmizely fotky v perexu, internetové odkazy v článcích, zdeformované hlavní fotografie aj., aj. To jsou „vady“, které jsou buď opravitelné, neopravitelné nebo malé (i když u některých autorů to je skutečná ztráta). Dokud však bude blog dobře viditelný, přehledný, dokud nezmizí ve stínu reklam, v hlubinách internetu, bude mít viditelné umístění na stránkách iDNESu, bude „dav“, každý názor, zkušenost, stále slyšitelný. Na blog iDNESu jsem vstupovala i proto, protože byl dříve, na rozdíl od jiných blogů, přehledný, srozumitelný, propracovaný.
K návštěvě blogu přiláká čtenáře především zábava a to, že tam pak čtenář nachází i jiné informace je třešnička na pomyslném zábavním dortu ku prospěchu všem. Tolik na podporu a udržení svobody slova a demokracie, ač se vám to může zdát na tomto místě málomístné.
*
Opravdu věřím, že na novém kabátě blogu budou nedostatky odstraněny a snad tomu rozumí místní většina, možná téměř všichni přemýšliví. Jsme tady psavci, čtenáři i diskutéři, někteří kvalitní psavci zde našli místo pro svoje zviditelnění, a tím zpětně oplácí blogu, neboť přitahují další a další čtenáře. Spojené nádoby. Ano, jsem jen jeden názor z místního davu.
